Leden 2000

Do práce. A domů. A do práce. A domů. Jsem snad workoholik? Nějakou dobu chodíme s partičkou z práce na volejbal. Pořídil jsem si čočky, ale moje výkony to nijak rapidně nezlepšilo. Je to taková Česká Plácaná. Ještě že na tom jsou ostatní podobně a nikdo neřve: „Kam to koukáš, člověče!“ Hlavně, že nás to baví. Po osmi letech měním práci. Sun Microsystems, Netbeans tým. Všechno je nové, bezva parta. Chodíme hrát squash na Evropskou, máme to kousek. Dost mne to baví, i když mi to jde asi nejmíň ze všech. Občas vyhraju set, ale mám lehké podezření, že mne… Číst dále »Makat budeš

Na střední (chodil jsem na průmku v Chomutově) se sportem jako když utne. Puberta, jiné zájmy a tak. Přeci nebudu jezdit s rodičema na společnou dovolenou, ježišmarjá! Nanejvýš jsem se šel projít s kočárkem. Mám o čtrnáct let mladší sestry. Dvojčata. Vytlačit takový dvojkočárek do kopce není žádná legrace. Na vejšce (ČVUT FEL) jsem tomu sportu taky moc nedal. Na letním sportovním soustředění jsem si hned první den zlomil ruku v zápěstí. Nohejbal jsem tak hrál poprvé a asi i naposled v životě. Začalo mne ale dost bavit plavání. Ve tvrdé konkurenci ostatních, kteří plavali ve stejné dráze, jsem se… Číst dále »Škola, základ života

Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, tak se u nás sice nescházeli farmáři v přízemí, ale za to jsme toho s našima dost prochodili. Kromě jedné dovolené u moře v Bulharsku (jeli jsme tam půjčeným Trabantem tři dny, nekecám!) jsme dovolené trávili po českých a slovenských horách. Zdolali jsme Krkonoše, Jeseníky, Šumavu, Vysoké Tatry, Český i Slovenský ráj a samozřejmě i České středohoří, které jsme měli za bukem. Někdy jsme chodili ve větší partě se známými z taťkovy práce, ale většinou sami. Mne nejvíc lákalo jít o kousek vepředu před ostatními, jako průzkumník. Sledovat značky, upozorňovat, kde… Číst dále »Když jsem byl chlapec malej