Přeskočit na obsah

Když jsem byl chlapec malej

tak metr nad zemí, tak se u nás sice nescházeli farmáři v přízemí, ale za to jsme toho s našima dost prochodili. Kromě jedné dovolené u moře v Bulharsku (jeli jsme tam půjčeným Trabantem tři dny, nekecám!) jsme dovolené trávili po českých a slovenských horách. Zdolali jsme Krkonoše, Jeseníky, Šumavu, Vysoké Tatry, Český i Slovenský ráj a samozřejmě i České středohoří, které jsme měli za bukem.

Někdy jsme chodili ve větší partě se známými z taťkovy práce, ale většinou sami. Mne nejvíc lákalo jít o kousek vepředu před ostatními, jako průzkumník. Sledovat značky, upozorňovat, kde máme odbočit – to byla moje parketa.

Bavilo mne i plánování tras. Hledání v mapě po které značce půjdeme. Co tam bude zajímavého. Krokování kružítkem, abych odhadl, kolik to bude kiláčků. Dokonce jsem měl i vlastní kroužkový zápisník, do kterého jsem si ty plánované trasy zapisoval. Byl jsem takový turistický šprt.