Poposkočíme. Jsou dva roky po narození syna Kryštofa. Já, kdysi hubeňour, nemůžu dopnout kraťasy. „Co se děje? Srazily se?“ Takhle to dál nejde. Kupuju kolo, cyklosedačku a vyrážíme na první výlet. A na druhý. A třetí. A …
Kolo mne opravdu chytlo. Když je hezky, jedeme se projet. Do kopce nechávám Kryštofa šlapat pěšky, ta zátěž vzadu je znát. Zato z kopce nám to fiští. To by člověk nevěřil, že dítě na cyklosedačce samo dokáže perfektně držet rovnováhu. Když nespí. To je pak jako naložený pytel brambor.
Kryštof roste jako z vody. Cyklosedačku vystřídá jednoduché dětské kolo, které pak měníme za pořádné, s „přehazkou“. Na první cyklodovolené s Adventurou v údolí Mosely ujede Kryštof v jedné etapě 62km. Na první třídu fakt dobrý. Mě tedy nohy dost bolely.
S Adventurou jezdíme na dovolené i další roky. Projeli jsme co se dalo. Maďarsko, Mosela/Rýn, Dánsko, Korsika, Dolomity, Rakousko, Chorvatsko s cyklojachtou, Toskánsko. To jsme dali dokonce dvakrát. Spojení cyklistiky, dobrého jídla a večerního koupání v moři prostě nemá chybu. Víno taky, ale to jenom pro mne. Kryštof jezdí na zmrzku, nejčastěji citrónovou. Tu ochutnával na všech dovolených.
Sjeli jsme i Provence, jako puťák se stany. Na lehko, s doprovodným autobusem a kuchařem Zdendou. Tam se Kryštof poprvé odpojil a jel jinou variantu etapy než já. Chtěl prostě vyjet na Mont Ventoux, nejvyšší horu v regionu a já si na to opravdu netroufal. V té době už vyjížděl kopečky o hodně rychleji než já a fyzičku měl nabušenou tréninkem z karate, na které chodil několikrát týdně. Navigovat uměl taky suprově. Rozhodně lépe, než někteří další účastníci zájezdu. I já jsem se na něj spoléhal. A stejně ve mně byla malá dušička. Co když se mu něco stane?
Nestalo. Sešli jsme se odpoledne v městečku. Dal to a byl na to právem hrdý. A já zase na něj. Dospěl. V září jde na střední, tohle je nejspíš poslední zájezd s Adventurou. Přeci nebude jezdit s rodičema na společnou dovolenou, ježišmarjá!