Propadl jsem nordic-walkingu. Začala s tím manželčina maminka (ja vím, můžu napsat tchýně, ale já tohle slovo z vtipů prostě nemám rád). Její nadšení bylo nakažlivé a tak jsme si v červnu 2012 hůlky taky pořídili. Lehké, nastavovací, s korkem a odepínatelnými poutky. Říkáme jim tyčky a nordic-walkingu tyčkování. Do Křivoklátských lesů to máme pár minut autem. Mám je projeté na kole, ale takhle pěšky, tiše po pěšinách, mají najednou úplně jiné kouzlo. Navíc můžeme chodit spolu s paní Columbovou. Na kole se mnou jezdit nechce, ale procházky v lese ji baví. Možná víc, než mne.
Pořídil jsem hůlky i našim. Taťka už má svůj pravidelný šestikilometrový okruh. Je to opravdu nakažlivé.