S Kryštofem jsme projeli na kole nejednu evropskou zemi, ale pěšky jsme toho moc nenachodili. Kolo mne v té době bavilo víc. Náš jediný delší pěškovýlet při cyklodovolené v Alpách skončil mými super puchýři a vědomím, že jít po srázu kopce dolů několik hodin prostě není pro mne. Tak nějak jsem předpokládal, že ani Kryštof nebude mít dálkové pochody příliš v lásce. O to víc mne překvapil, když v květnu 2021 přišel s tím, že půjde sólo přechod Šumavy. Zítra.
Měl už všechno nakoupené, sbalené, rozmyšlené kudy jít, kde bude spát, co bude jíst (o cold soakingu jsem slyšel prvně), kde nabere vodu a bylo vidět, jak se těší, až si po zkouškovém vyčistí hlavu. Brzy ráno jsem ho hodil na rychlík Berounka, směr Železná Ruda a byl fuč.
Vrátil se se spoustou zážitků ze spaní v přírodě, plný emocí z přechodu hraničním pásmem, kde kdysi byly vesnice. Jeho nadšení je nakažlivé. Taky bych někam vyrazil. Budu muset potrénovat, ale jednou něco takového dám.