Celkem 27.12km, nastoupáno 718m, celkový čas 5:34:07
Je sobota, dva dny po minulém výletě a opět to vypadá venku na krásný den. Honem sváču na cestu (dneska jenom chleba se sýrem) a už to klapu hůlkama na vlakové nádraží. Chvilka čekání, pak přestup v Berouně a hned zas vystupuji. Nemám to do Srbska daleko.
Dnešní trasu mám téměř prošláplou, kolem Berounky chodím pravidelně. V Srbsku jdu po modré nahoru. Krásně svítí sluníčko, po cestě potkávám skupinky skautů a rodičů s dětmi. Je to úplně jiná atmosféra než předevčírem večer. Je sice teprve půlka února a pořád chladno, ale sluníčko z toho dělá jarní den.
Za chvilku se dostávám k Bubovickým vodopádům. Jenom jsou po většinu roku vyschlé. I dneska. Zato se musí lézt kousínek po skále ve výšce. Když jsem si o tom četl, tak jsem se toho dopředu lehce hrozil, ale nakonec ta výška byla asi 80 cm a celý nebezpečný úsek měl dva metry.
Před Svatým Jánem, ve slušném sešupu dolů, pomalu dostávám hlad. Že bych si dnes zašel na oběd? Obecná škola má otevřeno, jsem tam jako vzorný školák mezi prvními a objednávám si gulášek a malé pivko. Má to svoje výhody nejet autem.
Ze Svatého Jána vyrážím dál po červené. Musím vysportovat všechny ty bramboráčky, co jsem do sebe dostal. Když byl sníh, tak se mi touto cestou nechtělo, přišlo mi to podle mapy dost strmé, ale nakonec to není tak strašné. Od Dubu na Herinkách to už zase znám a tak to ubíhá velice rychle.
V Berouně to neberu přesně podle trasy. Nádraží znám a zas takový architektonický skvost to není a tak to střihnu rovnou na náměstí. Husovi sedí na hlavě holub. Nechci moc spekulovat co vlastně zamýšlí, ale kdyby tu byl Žižka, tak by po něm určitě střelil z praku.
Přemýšlím ještě nad zastávkou v Berouně na kafe, ale v Nižboře musím stihnout autobus, tak to zbytečně nechci šponovat. A taky jsem ještě lehce přecpaný od oběda.
Stoupání na Děd je brutální. Potkal jsem tam jednoho paraglajdistu. Už měl roztáhnutý padák na stráni a asi čekal na příhodný vítr. A že dneska docela fouká. Taky se to trochu mračí.
Odbočku na rozhlednu na Dědu tentokrát míjím (už jsem tam byl). Od teď už jenom z kopce. Zase se krásně vyjasňuje a k Nižboru klesám v nádherném zimním, ale slunečném odpoledni. Dokonce si musím sundat i čepici, jaké je mi teplo.
Po žluté už jsem jednou šel. Minulý podzim. Ale obráceným směrem. Zrovna bylo po deštích a cesta vypadala spíš jako koryto potoka. Dneska je to kupodivu OK. I krávy na pastvině, kterou míjím, souhlasně bučí.
V Nižboře jsem půl hoďky před odjezdem busu, tak si na zastávce slupnu ještě Miňonku a ani se nanaděju a už mi to jede. Fajn výlet.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Vlakem do Srbska z Prahy nebo Berouna
Zpět: Autobusem nebo vlakem z Nižbora do Berouna (o víkendu jede něco cca každou hodinu) a pak dál vlakem nebo busem do Prahy.
