Celkem 21.55km, nastoupáno 430m, celkový čas 5:17:34
Další den, kdy hlásí po ránu sice chladno kolem 0° C, ale jasno a bez deště. Večer se ještě dívám na trasu. Tentokrát se mi nedaří najít nějaké dobré spojení mezi začátkem a koncem, tak si plánuji malý okruh.
Je to cca 20km. Sice mám odpoledne jeden call (Hanka Jadavan – bývalá kolegyně) a večer koučování na kurzu Czechitas, ale měl bych to v pohodě stihnout.
Už cesta autem do Skryjí je moc pěkná. Navigace mne vede cestou necestou po úzké silničce přes les. Jsem rád, že tu nejedu po vichřici, co tu nedávno řádila. Kmeny uřízlé těsně u krajnice svědčí o tom, že to nemuselo být úplně průjezdné.
Ve Skryjích parkuji před jedenáctou na velkém plácku u kostela. Je to ofiko parkoviště a zadarmo. Na sobě si nechávám jenom spodní vrstvu z Moiry a bundu. Jak svítí sluníčko, tak není potřeba víc.
Skryje jsou lehce ospalá vesnička. Červená mne vede kolem kostela a domečků a za pár minut jsem za vesnicí. U jezu Čilá přecházím Zbirožský potok, který mne bude dneska provázet jak na začátku, tak na konci mého okruhu. Na druhém mostíku (což je spíš brod, pod kterým je voda odvedená trubkami) je ještě sníh.
Posílám paní Columbové z Čilé fotku, ale prý ještě vůbec čilá není. Až fotka Topinkové ulice z Hradiště ji probrala. Ještě mám najít Česnekovou, snad ji tu někde mají.
A najednou je tu znova Berounka a zdálky je slyšet jez ve Zvíkovci. Matně si to tam pamatuji. Myslím, že se přenášel. I ten stánek na břehu mi je nějak povědomý. Zatím má zavřeno, ale v sezóně to tady byl docela hukot.
Oběd v hospodě zavrhuji, na hotovky nemám chuť, ale lehký pocit hladu se mi už do podvědomí vkrádá. Lavičku nacházím až na hřbitově a tak si dávám sendvič u hrobečků. Za chvíli přichází nějaká paní. Omlouvá se, že mne ruší, já se jí zase omlouvám, že tu jím. Jde upravovat hrob zrovna před lavičkou, kde svačím a tak se oba dva tváříme, že jsme tu sami.
Konečně lesní cesta. Dneska je to docela dost po asfaltu a tak jsem rád za chvilku chůze po pěšině. Přes cestu je sice docela slušný polom, ale naštěstí jde vcelku bez problémů obejít.
Na kopci u odbočce k Pokladu je další lavička. Možná i s hezčím výhledem než na mramorové náhrobky. Ale co, hlavně, že jsem najedený.
Před druhou se zastavuji na vyhlídce nad Jankovským mlýnem. Jižní stráň, vyhřátá, ideální místo na Miňonku a pokec s Hankou. Na mobilu mám dvě čárky, to by mělo stačit.
Hanka píše, že až tak za půl hoďky. Má půlročního klučinu a zavolá z procházky. Raději varuji, že možná nebudu mít signál a jdu dál.
Cesta údolím Zbirožského potoka je lehce ve stínu. Nejen od sluníčka, ale i od signálu. Po půlhoďce, když má volat Hanka, signál mizí úplně. Jsem kompletně off-grid, jako kdybych byl někde na Aljašce. Ještě, že jsem se Hance předem omluvil.
Za Podmokelským mlýnem jsou krásně dřevěné mostíky nad potokem. A plácek s mini-menhirama.
U Skryjského jezírka přichází další level. Tentokrát jde pěšinka občas po skále. Moje hrůza z výšek mne lehce nahlodává, ale naštěstí to zas tak vysoko není. Jenom jak tak člověk po té skále leze, tak neví, kam s hůlkama. Ale zvládnul jsem to.
Jezírko je nádherné. Je tam i pán se dvěma vlčáky. Říkam si, jak asi šplhají po té skále a přecházejí po lávce, ale evidentně jim to nedělá problémy. Jeden to bere rovnou potokem. Není žádná zimomřivá padavka, jak my lidi.
Ještě překonávám další dva mikroúseky ve skále a cesta zahýbá nahoru po úbočí. Občas mi pohled vlevo dolů nedělá dobře, ale úplná panika na mne naštěstí neleze.
Nahoře konečně chytám signál aspoň na dvě čárky a voláme si s Hankou. Maminkovství si dost užívá, a přitom si jede i svoje oblíbené aktivity – čtení knížek a blogování o nich. Je v tom opravdu inspirativní. Sám jsem si pár knížek, které mi v minulosti doporučila, přečetl. A její web má geniálně jednoduchý a čistý design.
S Hankou jsem minulý rok probíral jaké to je odejít z práce na volnou nohu. Dneska zas zpovídá na oplátku ona mne. No, opravdu nelituji, že jsem do toho šel. Už jenom to, že si teď voláme a oba jsme přitom venku v přírodě, nemá chybu. Ta představa, že nemusím poslouchat dokola nějaké korporátní plky, mne dokonale blaží.
Polňačka, zalitá odpoledním sluncem a kostel sv. Michala na obzoru. Do Skryjí je to co by kamenem dohodil. Lehce se zamotám, fakt jsem netušil, že v takové vesnici lze i zabloudit. Naštěstí jsem to rychle zjistil, mrknul na mapy.cz, pár metrů se vrátil, znovu vyrazil špatně, zase mapy.cz, zase návrat a pak to konečně dávám až k autu. To je tak, když to člověk chce vzít podle intuice.
Moc pěkná procházka. Paní Columbová mne na Skryjská jezírka dlouho lákala, ale nevím, jestli by dala ten přelez skály a ty lávky. Ale třeba jo.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Do Skryjí toho moc přes den nejezdí. Ve všední den bus v 11:30 z Berouna. Já jsem tentokrát volil auto a parkování u autobusové zastávky, kde je velké parkoviště.
Zpět: Šel jsem to jako okruh, takže zase autem. Šlo by to i busem do Berouna, podobně jako v minulé etapě.
