Celkem 33.53km, nastoupáno 522m, celkový čas 6:30:14
Tuhle etapu jsem docela dlouho odkládal. Po téměř letním počasí na konci března najednou začalo chumelit. Navíc se mi podařilo najít pouze jediné spojení mezi začátkem a koncem etapy, přes Bor. A to jezdí jenom ve všední dny.
Konečně rosničky předpovídají zase teplo, sluníčko a tak mi to nedá a hlásím paní Columbové, že jdu. Má to jenom pár háčků:
- Potřebuji ráno stihnout bus z Boru u Tachova, který jede do v 7:12 do Stříbra a tam přestoupit na bus do Kladrub. Počítám s hodinkou a kousek na cestu do Boru. To budu muset vstávat někdy v pět hodin! Nařídím si budíka, to prostě půjde.
- Vlak z Hostouně do Boru mi jede buď v 15:02, nebo až v 19:04. Případně ještě jeden mezi, ale jenom do Bělé. Tam bych si mohl zajít na večeři a jel dál tím vlakem v sedm. Počítám, kalkuluji a vychází mi to tak, že bych ten vlak v 15:02 mohl stihnout. Jenom potřebuji fakt držet tempo cca 5 km/h a zkrátit čas oběda na minimum. Lepší, než někde na zastávce hodiny čekat. Jdu do toho.
Vstávání úplně v pohodě. Budík zazvonil a já jsem fakt natěšený. Vařím si na cestu čaj, dělám si sendviče a dokonce mám i hlad na snídani.
D5 směr Německo je takhle brzo po ránu slušně prázdná, v Boru jsem 20 minut před odjezdem autobusu. Přečkávám v autě, teploměr hlásí -4.5° C. Není potřeba zbytečně vymrzat. Přijíždí bus, směr Stříbro, nasedám, odjíždíme dokonce o 5 minut dřív. Až ve Stříbře, když jsem viděl přijíždět další autobus z Boru, mi došlo, že jely dvě různé linky a že IDOS mi ukázal tu druhou. Naštěstí ta moje nebyl úplný courák, času na přestup jsem měl docela dost. Musím uznat, že ta návaznost spojů docela funguje. Jak v Boru, tak ve Stříbře se sjelo najednou hafo linek, které na sebe nějakou dobu čekaly.
Konečně Kladruby, škola. Je kosa, ale modro a slunečno. Navlékám si čepici i rukavice a rovnou nasazuji tempo. Dneska je to celý den po zelené, na kterou se napojuji u hřiště.
První část trasy vede nádherným údolím Úhlavky. Jak je mrazivo, tak i to občasné bláto je zamrzlé. V úseku, kde to podle mapy vypadalo na mokřiny, dokonce vede cestička lesem, pár metrů nad úrovní Úhlavky.
Po první hodince si svlékám rukavice a jednu mezivrstvu. Mám za sebou 5.46 km – sice po rovince, ale terénem. Rychlost dobrá, to by mohlo vyjít! Počasí taky nádherné.
Stoupáni lesem na Milevo není náročné. Chvilka po asfaltu (dneska toho asfaltu asi bude víc) a hop zase do lesa. Nad obcí Kopec je zajímavá zřícenina zámku Prostiboř a u ní stodola s krásně vyvedeným štítem v selském baroku.
Stejný styl je vidět i na dalších domech ve vesnici. Je vidět, že to musel být docela bohatý kraj. Dneska je to spíš lehce zapomenutá země.
Scházím z kopce do Kopce (tenhle název vesnice jsem si fakt nevymyslel, navíc je v ďolíku), kde opět přecházím Úhlavku.
Prostiboř, Darmyšl – mám za sebou lehce přes polovinu – 17km, které jsem zvládl za 3h 16min. Tempo vynikající, mám obr hlad, je čas se odměnit obědem. Za 15 minut odpočinku se dojídám, dopíjím, svlékám bundu, přehazuji ponožky na méně teplé a místo čepice nahazuji klóbrc, ať se nespálím od sluníčka. Je tak akorát. Slunečno, ale není vedro.
Kopeček kolem Rácovského vrchu vede zase lesem. Nikde nikdo, vylidněno. Klid. Jenom ptáci.
Jdu přes Přes. Ty vtipné názvy vesnic mne fascinují.
Asfaltka, co se v zimě neudržuje. V létě asi taky ne. Pěšky to neva, na kole bych do některých děr tedy nechtěl vlítnout.
Jede proti mne nějaké auto, pán se na mne dívá jak na zjevení. Jen si tak chodit po silnici, navíc s hůlkama, co vypadají jak na lyžování? A s kloboukem? Jsem rád, že do mne nenarazil.
Potkávám paní, jak šlape po silnici do kopce. Jednou rukou se opírá o berli, v druhé má plnou nákupní tašku. Odkaď to asi táhne? Nejbližší zastávka je tak 5km, odhaduji. Asi to není jednoduché tady žít.
Zdálky vidím medvěda, jak se válí na zemi. Ne, to není možné, tady přece nemůžou být. Nemám sebou pepřák, co teď?
Přicházím blíž. Je v ohradě, vedle něj jsou krávy. Aha, nebyl to medvěd, jenom ležící černá kráva. Mně to bylo podezřelé. Nebezpečí zažehnáno i bez pepřáku.
Mírkovice, asfaltka dolů. Jdu rychle, je jasné, že to stihnu. Kopec do Hostouně po státní je už lehce otrava, ale naštěstí tu není moc velký provoz. Už se těším, až si sednu, a dám si miňonku.
14:26 a jsem na nádraží. 33km za 6.5 hodiny. Sedám na lavičku, větrám nohy, žeru dvě miňonky (dneska si je zasloužím!) a dopíjím zbylé zásoby vody. Dal jsem to a to dokonce o půl hodiny rychleji.
Vlak odjíždí na čas, cestou se ještě kochám krajinou. Příští etapa bude končit na hranici. Připadám si jako před posledním dnem ve škole. Lehce slavnostně, ale i smutně. Tak uvidíme. Už se na ní těším a doufám, že na ní vyrazím brzy.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Auto jsem si nechával v Boru, u autobusového nádraží. Podélné parkování, přímo na silnici. Bor je jedním z vrcholku trojúhelníku, ze kterého je spojení busem jak do Stříbra a dál do Kladrub, tak zpět vlakem z Hostouně. Bus s navazností do Kladrub jezdí jenom ráno a ve školní dny.
Zpět: Z Houstouně jezdí vlaky zpět do Boru, ale odpoledne jenom dva. Stihnul jsem ten v 15:02.
