Celkem 22.25km, nastoupáno 406m, celkový čas 4:49:52
Tak a je to tu. Poslední etapa. K hranici s Německem o Zeleném čtvrtku. Rosničky věští slušné počasí (nanejvýš odpoledne nějaké přeháňky) a bus, kterým se chci vracet z hraničního přechodu jede jenom o pracovní dny.
Ráno vstávačka v normální hodinu, namazat chleby, uvařit si dobrý čaj na cestu (to je pro mne fakt morale boost) a už jsem na D5, směr Bělá nad Radbuzou. Parkuji u vlakového nádraží. Vlak tam už čeká. Nasedám spolu s pár cestujícími. Poprvé od začatku Covidu bez roušek. V 9:08 jsem znovu v Hostouni, kde jsem předevčírem končil předchozí etapu.
Je teplo už teď. Bundu schovávám do batohu a mažu si krk krémem na opalování. Dneska by to mohlo být potřeba.V Hostouni míjím kostel Svatého Jakuba Většího. Je lehce omšelý, na zemi jsou spadané tašky ze střechy, ale barokní vchod se sloupy je opravdu zajímavý.
Ve vesnici je i bývalý zámek, dnes Dětský domov. Hostouň musel být dřív docela velké centrum. Měli dokonce právo vařit pivo.
Cestou přes kopec, do kterého jsem nasadil slušné tempo, si uvědomuji, že když půjdu celou cestu takto rychle, tak budu v cíli moc brzy. Čekal bych na bus víc než hodinu. Tak zařazuji nižší rychlostní stupeň a kochám se okolím. Aspoň bude čas na oběd i občasné focení.
Újezd Svatého Kříže je pěkně upravená vesnička, dokonce si někdo dal práci a pomaloval dveře garáže obrazy, co vypadají zdálky jako sochy. Palec nahoru!
Radbuzu v Bělé přecházím přes úzký barokní most. Je to středisková obec, docela to tu žije. Některé domky jsou pěkně opravené, jinde nacházím opravdu krásné zříceniny. Dům s téměř zachovalým barokním štítem, nebo vybydlený domeček s dřevěnou střechou prostě nelze neobdivovat.
Až se jim to podaří opravit všechno, bude to moc pěkná vesnice.
Přes sluníčko jde lehký opar. To se při pochodu po nepříliš frekventované silničce mezi luky hodí. Za Smolovem konečně odbočka do lesa. Českého Lesa. Má opravdu jiné složení, než třeba lesy kolem Berounky. Hodně listnáčů, letité břízy se střídají s nižšími smrky. Úzká asfaltka (dneska žádné lesní cestičky) a pozvolný, ale neustálý kopec nahoru. Musí to tu být fajn i na kole.
Valdorf/Waldorf – jedna ze zaniklých vesnic. Dnes jenom přístřešek na místě, kde dřív stála škola. Dávám si oběd a přemítám, jestli by se vesnice udržela až do dnes, kdyby ji po válce nezlikvidovali kvůli hraničnímu pásmu.
Kam se asi až smělo jít za komančů? Kdybych došel až sem, už by po mne někdo střílel? Je to zvláštní si uvědomit, jak velké území kolem hranic bylo nepřístupné. Pamatuji si na dovolenou s našima v Domažlicích, kde si na výletě už musel člověk dávat bacha, aby nešel moc blízko čáře. Všude byly ty cedule “Pozor, státní hranice”. Ještě, že tohle už je dávno za námi.
Ze zamyšlení mne probere pohled na rotu obr mravenců, kteří se pohybují podezřele blízko mé vyzuté boty. Nevím, co jim tam tak voní. Volám na ně: “Je to chemická zbraň!”, ale vůbec nereagují. Asi mne chtějí upozornit, že je čas jít dál.
Posledních pět kilometrů k hranici. Vidím do Německa. Ten kopec vlevo už musí být “za kopečky”. Takže já tím pádem musím být “na kopečku”. Břízy mají tlusté kmeny, jaké jsou vidět spíš u dubů.
Železná – obec, co by asi taky zanikla, kdyby se tu neusídlili pohraničníci. Některé chalupy jsou pěkně opravené, jiné lehce na spadnutí a k mé radosti je vybydlený i místní Night club. Zkrachoval a to je jenom dobře. Copak v něm asi bylo před tím, než celé území spadlo do hraničního pásma? Škola?
Šlapu dál a když vidím v dálce hraniční cedule, mám docela slavnostní pocit. Ten se trochu pere s výhledem na stánky s trpaslíky a Travel Free Shop (že by dávali poutníkům něco zdarma?), ale jak se tak koukám, tak velké kšefty asi nemají.
Hranice. Fotím se u cedulí, v území nikoho a pár kroků prostě musím udělat i do Dojčlandu. Dokázal jsem dojít z Prahy až do Německa. Po jednotlivých etapách, za dva měsíce a kousek.
Posílám fotku domů i našim (pochlubit se prostě musím) a vracím se zpět do Čech, na zastávku autobusu v Železné. Šlo se krásně, i když musím uznat, že dneska mne ještě lehce bolelo tělo po té předchozí etapě. Ale slovy klasika: „Stálo to za to!“. No jo, ale kam dál?
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Parkoval jsem u vlakového nádraží v Bělé nad Radbuzou, odkud mi jel vlak v 8:59 do Hostouně (okres Domažlice)..
Zpět: Ze Železné (zastávka se jmenuje v IDOSu Bělá nad Radbuzou,Železná) jezdí zpátky do Bělé bus v 14:30 a 17:00, ale jenom o všední dny. O víkendu nejede a člověk by to musel dojít zpátky zase pěšky.
