Když jsem před třemi měsíci v únoru vyrážel na nultou etapu, moc jsem netušil, co mne potká. Jak dlouho to půjdu? Kde budu spát? Unesu baťoh? Nebude mi kosa? Kolik toho ujdu?
Celkem 321km (včetně zacházek a okruhů), nastoupáno 6 731m, prochozený čas: 3 dny, 1 hodina, 31 minut
Mé rozhodnutí jít celou trasu po etapách mi spoustu otázek zjednodušilo, i když by nade mnou „opravdový poutník, aka thru-hiker“ asi ohrnul nos.
Putování po etapách
Výhody
- Spát můžu doma. Pokud by byla potřeba opravdu někde přespat, předem si to domluvím. Stan, spacák, karimatku nepotřebuji. Na stanování na lehko, zvlášť na zimu, nejsem stejně moc vybavený. Ale jestli mne to chození vícedenních tras chytne, tak se dovybavím.
- Půjdu opravdu nalehko. Jídlo na oběd nebo sváču, pití (čaj, voda, stačí mi 1.5l), nepromokavé ponožky, jedna vrstva oblečení navíc, lékárna, peněženka, mobil. Miňonky jako ochránkyně dobré nálady.
- Můzu si vybrat kdy půjdu, tak proč si nezvolit dny, kdy předpovídají slušné počasí. Jasně, může se to i zvrtnout. Nepromokavou bundu, lehké rukavice a čepici beru sebou jako základní výbavu.
- Trasu si můžu naplánovat tak dlouhou, jak se budu cítit. Klidně i tak, že se prostě někde otočím a půjdu stejnou cestou zpátky.
- Vyjít můžu kdykoliv, klidně dnes.
Nevýhody
- Nezažiju si pocit úplného ponoření se do putování a odpoutání od běžného života. To bylo fajn na cyklo-dovolených s Kryštofem.
- Jednotlivými trasami a návraty zpět do civilizace se tolik nevžiju do krajiny.
- Žádná noc pod širákem. Žádné ráno, kdy člověk drkotá zubama a nechce se mu ze spacáku. Překonání pocitu, že dneska fakt nikam nejdu. Na dno si asi nešáhnu.
- Někdy je těžké vymyslet dopravu na začátek a konec cesty. Většina spojů vede ke střediskovým obcím, ale ne už mezi nimi. Mezi odlehlými vesnicemi většinou jezdí ranní „školák“, odpolední pro lidi z práce a to je tak všechno. O víkendech je to ještě větší bída.
- Čím je začátek/konec etapy „dál od baráku“, tím je náročnější se tam dostat. Jsem zvyklý jezdit autem i delší trasy, ale pokud bych měl dopravou na místo strávit hodiny, tak už by bylo lepší vykoumat putováni na víc dnů s přespáním. Člověk si sice krásně vyprázdní hlavu, ale hodinka autem po dálnici ten čistící efekt může zase zrušit.
Co mne překvapilo?
Příroda. Myslel jsem si, že česká krajina na západ od Prahy si je v podstatě hodně podobná, možná až jednotvárná, ale není to tak. Jasně, na svatojakubské cestě nezažije člověk sněhové pláně nebo poušť, ale je extrémně zajímavé sledovat i ty drobné rozdíly v biomech. Les v údolí Berounky je jiný než za Plzní a už vůbec se nedá srovnávat s břízami v Českém lese. Unikátní borůvková pole v okolí Plas. Skály a srázy v údolí Berounky. Výhledy, když člověk vyjde nad ní. Je na co se koukat, co obdivovat.
Památky a historie. V tomto je svatojakubská cesta jedinečná. Nejde jenom o Karlštejn, Kladruby nebo Mariánskou Týnici. Začal jsem si všímat i takových drobností, jako jsou kapličky a křížky u cest. Příznávám, že nejsem věřící, ale dohledávat si historické souvislosti mne dost chytlo.
Svatý Jakub. Kdo to vlastně byl, ten svatý Jakub? Od kdy a proč se putovalo do Santiaga de Compostela? Cestovalo se i z našeho území? Výborným zdrojem informací jsou opět stránky ultreia, ale pokud si chce někdo počíst o fenoménu putování, doporučuji se mrknout na disertačni práci od Mgr. Aleše Mrázka Fenomén náboženské pouti v počátcích české reformace. Má téměř 400 stránek a přiznám se, že jsem ji celou nečetl, jenom pasáž o Svatojakubské mušli. Na našem území se našly dvě, které pochází ze 13. století.
Vesnice a vesničky. Kromě Prahy a Berouna trasa nevede přes větší města. Procházení přes ospalé vesničky je uklidňující. Některé jsou chudé a oprýskané, jiné se pyšní památkovou zónou. A ty v hraničním pásmu to nepřežily vůbec. Původ některých vesniček jde až do roku 1200. Jaké to asi bylo v té době žít? Jaké to asi bylo v té době cestovat? Chodil někdo po té cestičce, kde teď jdu před tisícem let? Fascinující.
Turistické značení. Klobouk dolů před spolkem Ulteria a Klubem českých turistů. Celá trasa (až na mikrovyjímky) jde po turistických značkách, zvlášť označených právě modrou mušličkou, symbolem svatojakubských cest. Je značená i na mapy.cz.
Jde to ujít. Nepřipadám si nějak dvakrát trénovaný, ale sám jsem na sobě pozoroval, že jsem se rozchodil. Na začátku mi dvacet kiláčků připadalo hodně, při plánování první třicítky jsem se trochu bál, jak to zvládnu, a v pátě etapě padl můj dosavadní rekord – 37km. Bylo to všechno na ultralehko s malým jednodenním baťůžkem a přestávky mezi etapama pomohly na regeneraci, tak z toho nechci odvozovat jak bych to zvládal na jeden zátah. Ale poplácat po ramenou se musím.
.
Doporučuji?
Rozhodně ano. Nejsou tam žádné velké záludnosti, cesty jsou nádherné a dobře značené, krajina se často mění. Pokud je někdo z Prahy, Plzně nebo z okolí D5, může to zkusit jít i na etapy, jako já.
Kam dál?
Určitě si budu letos chtít zkusit i vícedenní putování. Láká mne pokračovat ze Železné směrem na sever po Stezce Českem. Přemýšlím i o Svatojakubské Všerubské nebo Husově cestě. Ty by pro změnu mohly jít zvládnout z domova na etapy. Asi si hodím kostkou. Začínám se těšit.