Celkem 24.27km, nastoupáno 432m, celkový čas 5:08:14
Krakovec – hrad, odkud mistr Jan Hus odchází 11.října 1414 na koncil v Kostnici. A také hlavní cíl mé dnešní cesty.
Začínám ve Skryjích před kostelem svatého Michaela, kam mne doveze autobus z Rakovníka. Skryje znám jako své boty z minulých etap (Svatojakubská – Železná), ale i tak mne překvapí, že se tu dnes koná jarmark. Domácí svatební koláčky vypadaly opravdu lákavě, určitě to mohla být fajn sousedská akce.
Po včerejší bouřce se příjemně ochladilo. Sluníčko svítí, ale do toho fouká vítr. Jsem namazaný opalovacím krémem, dneska by to mohlo být zrádné.
„Mám jít po červené, nebo si to zkrátit po silniččce, jak radí na Husově cestě?“ přemítám. „Kudy by šel Jan Hus?“
„Pod obojí!“ odpovídá mi. Tyhle zakuklené magické rady. Co z toho mám vykoumat? Ha, už mi to došlo. Po červené za mušličkou jsem už šel, mám tedy projít obojí. „Díky za radu, mistře!“
Po včerejší bouřce je na zemi popadaná spousta malých větviček. Doufám, že to dneska ten vítr nebude tak přehánět. Procházím Čilou s rybníčkem a něčím, co vypadá jak sauna, Hradištěm s Topinkovou ulicí a od Svatojakubské se odpojuji na most ve Zvíkovci. V dálce vidím vodáky, jak právě vyplouvají z kempu.
Žlutá odbočuje záhy ze silnice. Tudy jsem ještě nešel. Konečně něco nového. Dobrodružství začíná.
Jo! První brod a vedle něj lávka z kmenů. Jdu trochu nejistě, ten krajní kmen mi přijde lehce nahnilý. A hned na to další brod. Už jenom dva kmeny. Jestli je to číselná řada, tak za dva brody už nebude kmen žádný.
Přestávám brody počítat. Cestička se přes Javornici klikatí a mě to začíná ohromně bavit. Tři klády, jedna kláda, se zábradlím nebo bez, připadám si jak Indiana Jones, žádná překážka není problém.
A pak to příjde. Brod bez lávky. Měl s sebou Jan Hus voděodolné ponožky? Asi ne.
Naberu nejkratší směr s hloubkou cca 5 cm a prostě jdu. Na druhé straně brodu hodně dupu, tím vystříkam vodu z bot a jak voják pochoduji dál. Chválím moje Lone Peak od Altry. Nejsou voděodolné, razí taktiku dostat vodu co nejdřív ven a ono to opravdu funguje. Trochu to čvachtá, ale v tom teple je to příjemné. Další brody, s lávkami nebo bez, už mne nepřekvapí. Dneska jsem si vyleveloval mojí schopnost přecházet vodu alespoň o tři hvězdičky.
Cesta jde střídavě lesem a rozkvetlými loukami. Příroda má zase úplně jiný charakter, než třeba v údolí Berounky. V létě to tu musí asi dost žít, i teď potkávám hodně kolistů. Kdo ví, jestli si děti přejezdy přes brody užívají, nebo spíš plní bobříka odvahy. Ale věřím, že na to jen tak nezapomenou.
U jednoho brodu mne překvapí pes. Když po vás začne skákat takový husky, tak člověk neví, jestli je to dobrák od kosti a jenom si chce hrát, nebo jestli se toulá venku už druhý měsíc a moje ruka mu voní po mase. Volám jako na lesy: „Přivolejte si toho psa, tady je pes!“ Páníček sice volá, píská, ale pes nedbá. Konečně se noří z lesa a omlouvá se. Nemám rád nevychované psy. A ještě víc jejich majitele. Myslím, že to pochopil.
Indiánííí! Týpí mají rozložené u Machova mlýna. Rekreační středisko, příjemně sevřené v údolí Javornice, se spoustou chatek a velkým bazénem. Tipnul bych si, že je postavené ještě za komančů, ale dnes pěkně zrestaurované.
Červená pokračuje údolím Šipského potoka, až se konečně objeví Krakovec. Trochu váhám, jestli mám jít po cestičce opravdu přímo do kopce. V kopci už na mne čeká Jan Hus, jdu správně.
Hrad obcházím kolem dokola, obdivuji i nově zrekonstuovaný mostek. Na nádvoří jenom nakouknu. Filmovala se tam moje oblíbená pohádka z dětství Ať žijí duchové. Ale teď se sem narhnul celý autobusový zájezd duchů, tak radši padám pryč.
V přilehlé hospůdce si dávám Kofolu. Přemítám ještě o Janu Husovi. Je zajímavé, že on nekázal jenom tady na hradě. Vydával se i za lidmi z okolních vesnic. Poutník, kazatel, cestovatel. Bylo to nebezpečné?
Kalorie dodány, je čas se vydat dál. Zbývá mi cca pět kiláčků do Všesulova. Není to už součást 6. etapy oficiální Husovy cesty, ale jede mi odtud zpět do Rakovníka bus v půl třetí, nebo vlak ve tři. Za Šipským mlýnem si připínám nohavice. Ne, že by mi byla zima, ale cestička se vine mezi kopřivami, které dosahují někam po kolena.
Všesulov – jsem tu pět minut před odjezdem busu. Ty uběhnou jako voda. Dalších pět minut také. A dalších také. Kde je? Pojede vůbec? Jestli nepřijede do třičtvrtě, tak vyrazím na vlak. Zastávka je někde za vesnicí. Přecházím na druhou stranu, abych se mrknul na rozcestník, jak je to daleko. Bus zrovna přijíždí. Těsně těsně. Málem jsem to vzdal.
V Rakovníku se ještě stavím v Bille u autobusového nádraží, kde i parkuji. Chleba, pivko, sardelku a maliny. Prostě základní chlapské potraviny, abych se večer odměnil. Tahle etapa byla nádherná. Trochu dobrodružná a v únoru bych brody asi nechtěl přecházet, ale v parnu je úplně super.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Vrchol trojúhelníku jsem tentokrát postavil v Rakovníku. Dá se sem dobře dostat busem z Prahy, nebo autem a parkovat u autobusového nádraží/Billy. Z Rakovníka jede o víkendu v 8:30 bus do Skryjí.
Zpět: Dá se jet busem přímo z Krakovce, ale o víkendu jede až v půl šesté večer. Já jsem popošel až do Všesulova, odkud jede bus do Rakovníka ve 14:33, případně víkendový Rakovnícký rychlík v 15:02.
