Celkem 22.07km, nastoupáno 329m, celkový čas 4:28:51
Vypadá to na pohodovou etapu. Něco přes dvacet kiláčků, žádné srázy, ani přecházení potoka v botech, jako minule. Auto parkuji v Kralovicích u COOPu, busem v 9:40 se dostávám přímo do Všesulova. Tohle uspořádání, kdy nemusím cestou spěchat na konkrétní spoj, mám nejraději.
Z Všesulova to beru po silnici do Šípů. Minimální provoz a lepší, než jít tou samou cestou, kterou jsem prošel předevčírem. V Šípech obdivuji sochu sv. Jana Nepomuckého. Vypadá, že by chtěl jít se mnou, už má nakročeno.
Za Milíčovém odbočuji z červené doprava, po zkratce mezi poli. Roste tam něco jako vysoký jetel. S velkými červenými květy. Paní Columbová dohledává podle fotky, že je to Jetel inkarnát. Je dobrý i pro včely.
Znova na červené, po okrajích louky údolím Javornice. Nefouká tu vítr a začíná se oteplovat. Odepínám nohavice, kopřivy dnes zdá se nehrozí. Za chatičkovým táborem se červená stáčí do lesa. Procházím tunelem ze smrků. Vypadá to trochu tajemně. Dala by se tu natáčet pohádka o loupežníkách.
U Medového občerstvení je další chatičková osada. Pár jich je udržovaných, jiné vypadají lehce zbědovaně. Možná mají otevřené občerstvení, ale dva hafani štěkající do dálky na každého, kdo prochází, mne spíš odrazují.
Místo původně navržené odbočce po NS Kožlany to beru dál po červené. Vůbec nemám náladu na procházku vesnicí, těším se zase na les. Taky se mi nechce jít po frekventované silnici. Stačil krátký úsek červené. Jeden slušňák v tiráku přede mnou zastavil, aby mne nenatlačil při vyhýbání se protijedoucímu náklaďáku do svodidel. Díky! Slušní řidiči se najdou.
Vožehák – rybník z devatenáctého století. Při rekonstrukci před deseti lety tam našli něměckou stíhačku Focke-Wulf Fw 190. Rybník, rekreační středisko i chatky vypadají udržovaně. Na břehu sedí rybářská dvojice a cedule hlásá, že v bufetu čepují pivko. Příště se stavím aspoň na kofolu.
Cesta stoupá lesem, který se zase mění. Borovice, duby, smrky, pod nimi borůvčí. Hodně krmelců, někdo se o ten les opravdu stará. Na jedné mýtině si na pařezu dávám oběd.
Pěšinu se někdo snažil vyspravit rozmlácenými střešními taškami. To je zas stinná stránka starání se o les. Vypadá to tu spíš jak na skládce.
V Hradecku mají u rybníka zajímavou kapličku. Vypadá jako minikostelík. O pár kilometrů dál je Hubenov, barokní hospodářský dvůr cisterciáckého kláštera v Plasích. Není přistupný, ale i zdálky se dá obdivovat zajímavá architektura. Santiniho rukopis. Ten člověk byl génius.
Mariánským Týncem už jsem procházel na mé Svatojakubské cestě. Určitě stojí za zastávku, ale dnes jsem to chtěl projít jinudy. Z červené odbočuji na NS Cesta jednoho boha, abych se něco dozvěděl. Škoda, že infotabule z roku 2008 nejsou udržované.
V Kralovicích stojí za pokuk i kostel sv. Petra a Pavla, já to tentokrát beru přímo k autu na náměstí. Byla to příjemná, nenáročná etapa, bez zástupů turistů. Louky v údolí potoků, rybníky a zalesněné kopečky. Pěkně se to střídalo.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Autem nebo busem do Kralovic (parkovat se dá přímo na náměstí, nebo u COOPu), busem směr Rakovník-Praha v 9:40 sjet do Všesulova. Původní trasa vedla z Krakovce, tam jezdí z Rakovníka také bus, v 9:45, pokud by někdo volil cestu bez auta.
Zpět: Autem, případně busem. Přímá linka na Zličín jede několikrát za odpoledne. Podobně i do Plzně.
