Celkem 27.66km, nastoupáno 571m, celkový čas 5:19:34
Manětín, Manětín. Opět parkuji u zámku, pod sochou svaté trojice. Dívají se na mne trochu přísně. Asi si mne pamatují z minulého týdne. Je třičtvrtě na devět a mne čeká 27km do Bezdružic. Musel jsem ty etapy trochu překopat, takže tohle je vlasně mix deváté a desáté etapy z původní Husovy cesty.
Zpět mi jede bus buďto v 14:28, nebo 16:28. Můžu se hodně flákat, nebo půjdu ve slušném tempu. Rozhoduji se pro svižnou chůzi. Je krásně, na teploměru sice jenom 9.5° C, ale svítí sluníčko. Hlavně, že neprší a není moc vedro.
Jdu po místní modré, na které mne na konci Manětína vítá viking a po chvíli i druid. Manětín je prostě plný soch.
Naučná Mlýnská stezka neklame názvem. Tolik mlýnů na takovém potůčku. Za Hamerským mlýnem se nekoukám na značky a najednou jsem na silnici. Check s mapou. Vracím se jenom o kousek.
Ale kudy ta zelená tedy vede? Beru to loukou. Rozkvetlá louka v ranním sluníčku. Nádhera. A taky rosa. Za chvíli mám boty a ponožky promočené víc, než když jsem procházel brody před Krakovcem. Ale to neva. Příjemně to chladí a já vím, že se to za čas vytřepe. Úseků s rosou je tu víc. Je vidět, že je větší vlhkost. A taky víc zarostlé. Užívám si to.
Za Nečtinami vede modrá zase do lesa. Tentokrát je to příjemná široká pěšina. Míjím zbytky nějakých staveb. Další zaniklý mlýn.
V Hradu Nečtiny mne fascinují barokní sochy svatého Vojtěcha a Floriána. Stojí u plotu statku a hlídají traktory.
Odbočuji na polňačku. Vlevo ovce, vpravo krávy. Je jich hodně. Užívají si svobodu venku. Jedna kráva, když mne zmerčí, hned se žene zpět ke stádu, kde jsou telata. „Já vám nic neudělám, nebojte se!“
Napojuji se na žlutou, nejspíš jinde, než jsem původně chtěl, ale to neva. Jsem na široké lesní cestě, stoupám lehce nahoru.
U Umíře obdivuji bivakovací místo. Škoda ho nevyužít a tak si dávám můj klasický oběd – chleba se šunkou a čaj Tuareg. Na chvíli sundávám svůj nový baťoh [GREGORY MIWOK 18]. U toho předchozího se mi už začalo rozpadat polstrování bederního pásu. Miwok je zatím super, vešlo se mi do něj všechno, co jsem potřeboval. Jenom kapsičky v bederním pásu by mohly být o fous větši. iPhone se mi tam vejde, ale jak ho mám ještě v obalu, tak se tam špatně cpe. Ale vzhledem k tomu, že předchozí batoh neměl kapsičky vůbec, je to dost vylepšení i tak.
Cyklostezka jde po silničce rovné jak podle pravítka. Na kole by to tady fištělo. Pěšky je to spíš depka. Vypadá to, že to vůbec neubíhá. Ale opak je pravdou, mám slušné tempo.
Po obou stranách je borůvčí. To mne dneska provází celou cestu. Kdybych tu šel v létě, tak budu mít celou pusu modrou.
Jsem z lesa venku. Pokračuji dál po cyklostezce. Není to frekventovaná silnice. V dálce na obzoru jsou vidět hory Českého lesa. Tam už je hranice. Tam dojdu. Brzy.
V Krsech obdivuji kostelík a přitom přejdu odbočku. Neva, jdu dál, po silnici 210. Kromě traktoru a sanitky tam nikdo nejel.
Odbočka u Dolského potoka. Vidím srnečka. Dneska už druhý. Pase se ve strouze, nevidí mne, necítí mne. Vytahuji mobil z kapsičky batohu. Sakra, zasekl se. Už je venku a srnec mne pořád neregistruje. V klidu si přechází cestu. Fotím. Třeba z toho něco vyjde.
Asfaltová cyklostezka. Jako cyklista jsem to bral. Teď mám raději lesní pěšiny. Ale zas to šlape rychle. Mohl jsem si to prodloužit po zelené a NS Údolím Nezdického a Úterského potoka, ale volím kratší variantu po cyklo 2221.
Bezdružice. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic tu sice nebydlí, ale na náměstí ho připomíná aspoň Dům U Haranta. Cukrárna už dlouho žádné dorty nenabízí, jdu si koupit Birella do místní večerky a při čekání na bus si prohlížím místní kostel.
Busem se dostávám zpět do Manětína. Řidič je tu nový a tak mu děti občas radí kudy má jet a kde zastavit. Je to milé a všichni si to užívají. Podezírám řidiče, že to dělal schválně, aby dětem zpestřil cestu ze školy domů. Dneska to nějak rychle uteklo. Maličko do kopce, ale žádné extrémy. A cournout se ranní loukou, to za ten lehce orosený zážitek stálo.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Autem do Manětína (zaparkovat se dá na náměstí, u zámku).
Zpět: Busem do Manětína v 14:28 nebo 16:28, podle toho, jak člověk jde rychle. Pozor, jezdí jenom ve všední dny.
