Celkem 20.19km, nastoupáno 297m, celkový čas 4:19:28
Začíná mi docházet, že se moje putováni s Janem Husem blíží ke konci. Podle Husovy cesty je to předposlední etapa a zároveň ta nejkratší. Jenom patnáct kilometrů? Tak to ne, chci si ji pořádně užít. Nebudu si to zkracovat po cyklo, ale pěkně si ji po modré prodloužím a zkouknu i část naučné stezky Světecký vrch.
Ráno vyjíždím po D5 do úplného azura. Za Plzní se ale od západu začnou valit mraky a když parkuji v Tachově u Lídlu/autobusáku, tak to vypadá dost zamračeně. Skoro na děšť. Má oblíbená apka Ventusky hlásí jenom mraky, bez deště. Budu jí věřit. Nenechám se přeci zviklat nějakým příslovím o Medardu, říkám si v busu do Plané.
Planá – další městečko, které vzkvétalo na bývalé obchodní cestě z Čech do Norimberka. Našly se tam i stopy po slovanském osídlení z 9. století. Moc by mne zajímalo, kudy se tam Slované dostali a proč se rozhodli se usídlit právě tady. Tipnul bych si, že se drželi Mže a jejích přítoků a kopec nad Planou se jim hodil, protože z něj je rozhled.
Náměstí v Plané i kostel Nanebevzetí P. Marie určitě stojí za malou zacházku. Původně barokní domy jsou většinou citlivě opravené. Podle vývěsky před infocentrem to vypadá, že to tu žije. V sobotu tu mají třeba Festival Třešní. Ve věži kostela je zas městská galerie. Všechno je takové kompaktní, blízko u sebe. Kostel, rozložitá barokní fara, vedle dvě školy, park a celé je to podkutané štolou, dnes hornickým muzeem. Studenti jsou zrovna venku, ve skupinkách kolem kostela. Přestávka nebo lekce venku?
Za Planou je hřbitov zajateckého tábora z první světové. Odbočka je lehce zarostlá a dneska si ji odpustím, ale to, že zajatecký tábor měl kapacitu 16 000 lidí, mne překvapilo.
Žáby, které se mohutně ozývají zleva od Slatinného potoka, se nemůžou dohodnout na rytmu. Každá si kváká jinak. Chci si tu kakafonii nahrát, ale než vyndám mobil, tak mi dochází, že je to celé jenom divadlo, aby přilákaly oběti extrasavým komárům. Tak to ne, do pasti se vlákat nenechám. Ani kdyby jedna z vás byla princezna!
Opatrně procházím Nahý Újezdec. Dostala vesnice jméno od skejťáka, který se tu po večerech proháněl na U-rampě jak ho pánbůh stvořil? Svatý Jan Nepomucký na návsi se na mojí teorii tváří dost odmítavě. Posílá mne někam. Asi k hasičské zbrojnici, kterou tu mají opravdu pěknou, moderní.
Další rybník, tentokrát Tovární. Dřív jsem si myslel, že rybníky jsou hlavně na jihu Čech (asi nějaká deformace ze zeměpisu ze základky). Ale v prostoru mezi Mariánskými Lázněmi, Tachovem a Borem je jich také dost. Jasně, nejsou vysloveně turistické, s navezeným pískem pro iluzi španělské pláže. Prostě rybník v krajině.
Cesta lesem do Březího utekla ani nevím jak, zato asfaltka do Ctiboře se nesmírně táhne. Jak člověk vidí tu rovnou čáru před sebou a někde na obzoru vesnici, tak má pocit, že jde po běžícím páse. Přemýšlím o nedávné přestřelce, která se strhla na FB skupině Stezka Českem. Jeden téměř nevinný dotaz vyvolal asi milión reakcí: „Když si někdo stopne auto, aby se nechal kousek popovézt, je to OK?“ Možná to bylo formulované jinak, ale už mi to nejde dohledat. Myslím, že je to úplně nepodstatná otázka. Já chodím proto, že mne to baví. Není to o polykání kilometrů a kolik toho za den stihnu. Chci si to prostě užít.
Naučná stezka Světecký vrch pro mne začíná uplně luxusním přistřeškem. Tady by šlo i spát. Sedám si, vyndavám sváču a čaj. Komár na stehně. Jeho kámoš mi bzučí u ucha. Není jich tu tolik jako u žab, ale svačím nakonec raději v pohybu. Ohánět se, máchat rukama a přitom neztratit z chleba salámek. Je to vysoká škola akrobacie. Bobík z Čtyřlístkové infotabule mi rozumí. Taky by o chleba statečně bojoval.
Trilobit. Jak je možně, že mne cestou ze Skryjí sem předběhl? Asi má víc nožiček, proto mu to šlape rychleji. Nebo jel stopem. To by mu bylo podobné.
V Tachově zapomenu odbočit po zelené dolů zpět na Knížecí alej. Jdu vilovou čtvrtí ulicí Prokopa Velkého až k hradbám. Zachovala se i miniulička pod nimi, vypadá jako tunel. To prostě musím prozkoumat.
Chrám Nanebevzetí Panny Marie je sice schovaný mezi ostatními budovami, ale jeho věž se připomíná zdálky. Právě mu opravují fasádu. Moc mu to bude slušet.
Ještě zmrzku na rohu náměstí a už si to šinu směrem k autu. Sluníčko praží jak grily z místních kebabáren. V Lídlu ještě okouknu, co tam mají. Hele, stejné celozrnné kaiserky jako u nás. Beru čtyři, ať mám nějaké překvápko z cest pro paní Columbovou.
Fajn procházka. Další etapa už povede na hranici. Malinkatá část i po Stezce Českem. Těším se. Moc se těším. Ale zároveň mi to bude trochu líto. Musím si to nějak dobře naplánovat, abych si to pořádně užil. Vždyť o to jde, ne?
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Autem do Tachova, na parkoviště u Lídlu. Odtud je to kousek k autobusovému i vlakovému nádraží. Bus nebo vlak jede do Plané tak jednou za hodinu (o víkendech méně). Já jsem jel v 9:10 ze stanoviště číslo 9. Je na hlavní silnici, směrem do kopce.
Zpět: Pěšky až k autu.
