Přeskočit na obsah

Ohlédnutí se za putováním s Janem Husem

Celkem 230km , nastoupáno 4654m, prochozený čas: 2 dny, 1 hodina, 3 minuty, nachozeno mezi 10. květnem a 11. červnem.

Za měsíc a den jsem došel po stopách Jana Husa z Berouna až na hranici. Cesta to byla nádherná. Bez davu lidí, ale o památky, zajímavé vesnice nebo městečka tu nouze nebyla. Spaní (podobně jako na Železné) jsem neřešil, prošel jsem to jako jednodenní tůry. Přišlo mi to i tak zajímavé. Člověk si nemusí brát žádné dlouhé volno. Stačí opravdu jen vyrazit a užít si to.

  • Nejdelší etapa (34.77km) byla nakonec ta poslední – z Tachova k hranici a zpátky. Ne, že bych to tak plánoval, jenom jsem na začátku omylem odbočil na rozhlednu. No a pak jsem se taky chtěl projít aspoň kousek za čárou. Kupodivu mi tahle etapa nepřišla až tak náročná. Asi už jsem byl dostatečně rozchozený.
  • Nejvíc kopcovitá byla etapa Beroun – Žebrák. Ani se mi tomu nechce věřit, že na poměrně krátké trase (24km) jsem nastoupal 761m. V okolí Berounky jsou větší stoupáčky než po trase v Českém lese. Mám to tu za bukem, aspoň mám kde trénovat.
  • Moving speed (rychlost bez započítání přestávek) mám 5.3km/h 5.75km/h (Skryje-Všesulov). Dost to záleží na terénu a taky na tom, jestli musím makat na určitý spoj. Stihnout jediný bus je dost silná motivace.
  • Total speed (celková rychlost, počítáno i s přestávkami) je mezi 4.4km/h (Tachov – hranice) a 5.19km/h (Manětín-Bezdružice). Tohle je spíš o tom, kolik přestávek na jídlo, focení, čtení si info tabulí nebo jenom kochání se výhledem do krajiny si během cesty dám. Měl bych si rezervovat víc času na prohlídku památek, ale jak jdu v tempu, tak se mi tím nechce zdržovat. Aspoň že do Mariánské Týnice jsme se s paní Columbovou vypravili zvlášť.
  • Javornice je potok, který jsem mezi Skryjemi a Krakovcem přešel nebo přebrodil aspoň tisíckrát. Na tuhle etapu budu dlouho vzpomínat. Byla zábavná.
  • Začínám být v plánování jednodenních výletů a mezipřesunů busem opravdový expert. Je to trochu z nouze ctnost, protože se mi zatím nikde nechtělo přespávat. Možnost dát si sprchu a spát doma zatím převážila ostatní argumenty. Ach ta moje zhýčkanost.
  • Jaký asi byl Jan Hus jako člověk? Ve škole jsem tuhle etapu dějin moc nemusel. Komouši si ho přivlastnili jako symbol odporu proti „nadvládě bohatých“. Teď mne ale podrobnosti zajímají. Za co by bojoval dnes?
  • Sudety. Hilterova válka proti zbytku světa. Odsun. Osady s tisíci lidmi. Byly a nejsou. I po téměř osmdesáti letech je to pro někoho horké téma. Pro jiné tabu.
  • Krym. Donbas. Putinova válka proti Ukrajině, co se v Rusku nesmí nazývat válka. Až skončí, bude odsun? Koho a kam? Kolik generací potrvá, než spolu budou lidi moc mluvit zase normálně? Historické paralely jsou tížívé.

Jasně že ano. Křivoklátsko, okolí Berounky, Javornice, co se musí přebrodit, Krakovec, Mariánská Týnice, Manětín, Tachov, Český Les. Nic z toho nemá pachuť přecpaných turistických atrakcí, ale přitom stojí za shlédnutí.

Poděkování patří lidem kteří se o Husovu cestu starají a hlavně sympatické dvojici Tereze a Janovi, kteří o svém putování natočili super dokument. Doporučují shlédnout i díly o pokračování cesty v Německu, kterou absolvovali s malým Honzíkem v kočárku.