Celkem 32.96km, nastoupáno 1,006.8m, celkový čas 8:47:02
Tak dneska nejvyšší hora Českého Středohoří – Milešovka. Měl jsem připravené i kratší a méně kopcovité varianty, ale zatím se šlo velice dobře a Milešovku si prostě nemůžu nechat na mém výletu ujít. I kdybych tím měl celou trasu zakončit.
Vstávám těsně po šesté. Je pondělí, naši mají hlídací den. Chci se stihnout nasnídat a připravit se na cestu než se přihrne parta hic z Keblic. Všechno klape jak na drátkách. Mamka dokonce stihla ráno koupit čerstvé houstičky. To je komfort, veliké díky!
Loučím se s dětma (N má z lehce zarostlého strejdy asi vítr) a s plyšákama, kteří jsou také ještě rozespalí. Nikdo se mnou na Milešovku jít nechce.
V Ústí jsem před osmou. Chci si vyzkoušet místní atrakci – lanovku na Větruši. Jezdí od 8:00 z horního patra nákupáku Forum. Jo, nákupák, ze kterého vede lanovka na kopec nad Ústím. To si musím zkusit!
Ha, v nákupáku je ještě zavřeno! Minutku, dvě čekám, než otevřou. Hledám cedule kudy k lanovce. Hodná slečna, asi prodavačka, mi radí po kterých eskalátorech vyjet nahoru. Za jídelním koutkem už vidím cedule, vybíhám schody a jsem jako první u pokladny. Všechny ostatní lanovkomilce jsem předběhl. „Jedeme za 12 minut!“ říká paní v pokladně, když mi prodává lístek.
Pondělí ráno, 8:15, v lanovce jsem sám, s nikým se nemusím mačkat. Užívám si kolébání a výhledu na Labe.
Jsem na kopci. Tedy ještě to nahoru pořád bude, ale ušetřil jsem si tak dvě třetiny stoupání a přechod frekventované křižovatky.
Silnice, po kterých jezdí málo aut, polňačky, občas lesem. Potkávám i dva houbaře. A taky ovce a krávy. Jednu z nich přímo na pěšině.
Včera jsem chodil jejím kámoškám já po pastvě, dneska se na oplátku tohle tele chtělo přifařit ke mně jako doprovod na Milešovku. Symbolický provázek oddělující naše dva světy bralo stejně důležitě, jako hranice v Schengenském prostoru. „Kde to má asi svíčkovou?“ ozval se ve mně Carnivore. Tele pochopilo vážnost situace a odhupkalo pod šnůrkou zpátky ke stádu. Ach, tyhle telecí léta. Ještěže nepřikvačil na pomoc tatínek. To by ta pohádka mohla mít úplně jiný konec.
Milešovka se přibližuje mílovými tempy. Na jedné louce spápnu ve stínu sváču. Začíná být docela teplo. Kdyby občas nezafoukalo, tak je úplně vedro.
Závěrečnému stoupání z Bílky ještě předchází klesání k Sabatzerovu potoku. To aby to jelo fakt pěkně odspodu. Nabírám tempo, které občas zvolňuji. Nakonec to není tak strašné. Už jsem zažil prudší kopce, i když né tak dlouhé. A delší kopce, i když né tak prudké. Vyšla to dokonce paní s malou holčičikou. Je vyfoukáno a z lavičky nahoře je vidět snad až někam k nám.
Nahoře je sice bufáč, ale je pondělí, zavírací den. Dopíjím se vodou ze zásob a jako odměnu si vezmu TicTac. Dolů po modré to jde docela dobře, řekl bych lépe, než po červené. Není tak prudká a vede spíš v úvozu, než po okraji kopce.
Ve Velemíně se dávám po zelené. Až při dalším pokuku do mapy mi dojde, že jsem to mohl vzít rovnou po modré, údolím Milešovického potoka. Ale to neva. Aspoň vidím nádraží v Chotiměři a Kubačku, kopec s vykousnutým čedičovým lomem.
Stín v Opárenském údolí bodne, ale pivko a gulášovka z Černého mlýna ještě víc.
Minule jsme tady byli s našima o víkendu přes oběd. Docela narváno. Dneska je tu taková příjemná rodinná atmosféra. Partička cyklistů, kočárkářky, pár štamgastů na kafe. Dávám si ještě jedno a rozhoduji se, že budu v mém tahu na jih pokračovat i v dalších dnech. Večer si od našich obtelefonuji přespávání, snad to vyjde.
Hodinka odpočinku byla příjemná, ale rozejít ty nohy, to je teda fuška. Ještěže je to z lehoučkého kopce, za chvíli to jde už samo.
Večer jsme všichni doma uondaní. Naši byli s děckama taky venku. Při „předávce bílého masa“ ještě pokecáme se ségrou. Jezdí s celou rodinou hodně na kolech. Dávají i trasy kolem šedesátky. Palec nahoru.
Obvolávám penziony a hotely na další dny. Kritické byly Krušovice, kde je jenom jeden penzoin. Ano, jedno místo mají. Louny – chytám se až ve třetím hotelu. Ale nakonec taky OK. A zítra u našich na chatě. Na to se dost těším. Celou akci chci zakončit po týdnu, v pátek na Křivoklátě. Odtud mi už jede domů vlak. Naplánováno, objednáno, the show must go on.
Dnešní etapa byla sice náročnější, ale počasí dost vyšlo a asi jsem na to byl dobře naladěný. Nepřipadám si nijak zničený. Těším se na zítřejší etapu přes Házmburk. Je kratší, odpočinková. Plánuji si zajít v Libochovicích na něco dobrého k obědu a odpoledne si dát volno.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Vlakem do Ústí.
Zpět: Opět vlakem, z Lovosic město.
