5. Libochovice – Louny

Celkem 32.34km, nastoupáno 412.6m, celkový čas 7:42:26

Snídani i obědosváču si dneska zpestřuji čerstvou cibulkou a česnekem, který jsem dostal na cestu od našich. Pod to Gervais a je hotovo. Moc se s tím nemažu. Teda se sýrem se mažu, to zas jo.

Je lehce pod mrakem a za to jsem rád. Má být podle předpovědi teplo a odpoledne půjdu víceméně lučními a polními cestami. Ale třeba tam stín někde najdu. Z Poplz po modré do kopečka jdu pěkně v tempu. Zarazí mne až ostružiny.

Je jich kolem cesty plno a právě dozrávají. Nedá se jim odolat. Málem přes ně není vidět ani Hazmburk, od kterého se dnes budu vzdalovat. V Horkách vycházím z lesa a začíná se opravdu oteplovat. To tady musí mít puštěné topení i v létě?

Těším se na Krásnou vyhlídku. Včera jsem si o ní četl, že je z ní opravdu krásný výhled.

A recenze nelhaly. Shazuju bágl, dávám si mojí česnekovou bombu a kochám se výhledem na celou šířku Českého středohoři. Mám rád orientačni cedule s názvy kopců. Tady je fakt hodně široká a reliéf je dobře rozeznatelný.

Hele, Olda tu má dub. Myslel jsem, že se tu s Boženou seznámili, aspoň wikipedie to tak říká, ale prý to bylo nahoře, u jiného pramene. Dalimile, jak to bylo doopravdy? Byla Božena fakt vdaná? Co když je to všechno jenom fake news a žádná Božena nebyla? Dub se usmívá pod vousy nad mým tápáním. Ten si pamatuje všechno.

Peruc – na mapě vypadá jako malá vesnička, ale zdání klame. Kostel, zámek, Muzeum české vesnice, sochy. Navíc je docela roztahaná. V Muzeu české vesnice v areálu zámku jsem před lety byl. Ne, že by mne tam něco přímo ohromilo, ale za prohlídku s dětmi stojí.

Spouštím se po červené do údolí Débeřského potoka. Proti mne tlačí nějaká maminka do kopce kočár se řvoucím dítětem. Nakouknu, udělám fousatýho bubáka, dítě zmlkne. Jdu spokojen dál. Dítě se zase rozbrečí. „Jestli budeš řvát, tak si tě pán vezme,“ slyším za sebou. Néé, to jsme se nedomluvili, já mám malý baťůžek. Rychle zdrhám. Další maminka, dítě jí leží na cestě. „Pojď nebo ztratíme tetu a bez ní nevíme kudy.“ „Tu asi neztratíte, malej je slyšet až sem.“ Souhlasí.

Barokní mlýn in the middle of nowhere. Tyhlety překvápka miluji. Klobouk dolů před majitelem, který se pustil do oprav.

Na koníčka si vyskočím,

šablenka zablejskne se

a mej ze všech z nejmilejších

žalostí puká srdce.

Hrál jsem v hudebce na akordeon

No dobře, není to koníček, ale My Little Pony. Paní Columbová obdivuje přes mobil jeho růžový čumáček. NEKRMIT, hlásají cedule na plotě. Ale dívá se tak žádostivě, že by se jeden i o miňonku rozdělil.

Ale nakonec si miňonku nechávám pro sebe. Sním si ji na první lavičce, kterou uvidím. Ve vesnici není žádná ve stínu. Pokračuju dál, až na vlakovou zastávku. Teda mají jí tu pěkně daleko od vesnice. To by byla sranda, kdyby to byla zastávka na znamení a vlak tady kvůli mně nakonec zastavil. Dojídám miňonku a právě tu zastavuje vlak.

Volám na průvodčího: „Já nejedu, já tu jenom jím!“ „A co máte?“ „Miňonku!“ volám. „Tak to nic moc.“

Hmm, hádat se s ním nebudu, ale vůbec neví, jak je miňonka, rozšmelcovaná nošením v baťohu na drobečky a rozteklá ve vedru, úúúúplně superiorní.

Počedělice, jsem zase u Ohře. Lidi se koupou. Jiná partička na břehu maluje obrazy. Idylka.

Nabírám tempo, rovina, sice vedro, ale lehce pod mrakem. Blízkost Loun mne přitahuje jako magnet. Dal bych si dneska nějaké ovoce a salát. A chci se dopít.

Lounské náměstí mne vítá koncertem Kavárny na ulici. Než se jdu ubytovat, sedám si chvilku na lavičku s koupenými třešněmi a užívám si atmošku.

„Baťůžku, kde jsme se to octli?“ Ubytování mám v Hotelu Union. Je vyzdobený zvláštním mixem pseudorenesančního nábytku a kožené sedací soupravy. Ale hlavně, že má sprchu a postel a je tam čisto, víc mne nezajímá. Recepční je fajn a na saláty doporučí restauraci Merlot. Už jenom ten název zní slibně. Víno bych si dal také, ale raději bílé.

Jídlo v restauraci Merlot bylo přepychové. Přesně něco takového jsem si přál. Ale měl jsem co dělat, abych dezert dojedl. Pro jistotu jsem se po véče šel ještě projít po Lounech a objevil pár kuriozit.

Linda Nails musí být velice oblíbený podnik, kde jsou zákazníci pečení, vaření.

Mlýn, co vypadá jak zámeček.

Ušel jsem dneska celkem 35km (včetně večerní procházky), ale večeře mne dostala zase do hry. Trochu si připadám jako někde na služebce.

Jak se tam dostanu?