7. Krušovice – Křivoklát

Celkem 22.37km, nastoupáno 322.4m, celkový čas 4:17:00

Pátek. Sedmá, poslední etapa. Tělo sice říká, že by klidně mohlo jít dál, ale hlava už se moc moc těší domů. Na snídani jsem jako první. Páreček, vajíčko, dvě malé bulky s sebou a dokonce i dezert. Melouna jsem tu nečekal, snídaně je bohatší než v předchozím hotelu.

Vracím klíče, paní recepční se ptá, kam vyrážím. „Na Křivoklát!“ „Tam to jezdíme na kole, je to moc pěkná cesta,“ s úsměvem odpovídá. Povzbuzen, vyrážím kolem školy a pivovaru do slunného dne. Myslel jsem si, že je to nějaký velký pivovar, něco jako Gambáč/Pilsner-Urquell (což je fakt velká fabrika, jezdil jsem kolem něj, když jsem dělal v Plzni). Ale tenhle je schovaný za bývalým zámkem a působí spíš jako malý vesnický pivovárek.

Měl jsem vůči Krušovickému pivu předsudky, ale včera mi čepovaný Mušketýr i řízo dost chutnaly.

Za vesnicí jsem minul odbočku po červené, šel jsem dál po cyklo. Asi mne paní recepční hypnotizovala a udělala ze mne cyklistu. Na kopci jsem se toho naštěstí všimnul a po aleji v polích jsem se strefil zpět na Louštín-rozcestí.

Jde se velice dobře, v rytmu, cesta je většinou zpevněná a široká tak na traktor. Za tratí, která tu dělá neskutečné zatáčky, se napojuji na Naučnou stezku Vůně dýmu a jehličí. Nevěděl jsem, co od ní čekat. Je to paráda. Vede po stopách bývalé úzkokolejky. Slušné cesty, žádné velké převýšení, nebo padáček. OK, není tu žádné značení, ale na to mám naštěstí mapy.cz.

Nečekal bych, že sedmý den budu mít tolik energie, ale dneska mi to fakt fiští. Průměrnou rychlost (včetně zastávek) mám nad 5km/h. No, taky je to dneska víc z kopce (a přitom mírného), než do kopce. A blízkost domova, sprchy a něčeho dobrého na zub (ne, že bych se cestou nějak odbýval) mne žene rychle vpřed.

Jan Nepomucký, socha uprostřed lesa. A fakt velká. Na křižovatce cest. Připadám si jak ve velikánském zámeckém parku, někde ve Francii. Kdo ji tu asi postavil? Pořádaly se k ní nějaké poutě?

Pokračuji dál po naučné stezce, u silnice se napojuji na zelenou. Vlevo je Lánská obora. To jako fakt? Takhle daleko od Lán? Trochu mi kazí náladu, že bych tu mohl potkat někoho ze Zemanovy bandy, ale zelená se stáčí brzy zpátky do lesa. Ani se nezastavuji na jídlo, snídaně byla docela velká a paní Columbova potvrzuje, že obložený talíř už se chystá a šampáňo na oslavu návratu už se taky chladí. Pomazánka z krabích tyček a tvarohu šla do koše, prý byl hořký. To vůbec neva.

Zelená se odpojuje od cyklo a jde do lehkého padáčku. Možná bylo bývalo lepší jít tou cyklo. Je tu takový bahýnkový povrch, podpořený rozježděnými brázdami od traktoru. Tyčky to naštěstí jistí a bahno z bot umývám v loužích v Městečku.

Beru to cyklostezkou podél Rakovnického potoka. Nádhera. Museli jsme tudy jet s Kryštofem na kole při výletě z Rakovníka domů. Chládek, potok šumí, potkávám jenom pár cyklorodin. Přecházím na silnici přes dřevěný mostík, který vypadá, že už má svá nejlepší léta za sebou.

Asi jsem si to mohl odpustit a jít dál po cyklo. Silnice je uzoučká, naštěstí toho moc nejede. Ale je z ní nádherný výhled na Křivoklát.

Prohlídku si dneska odpustím. Funguju ve dvou nekompatibilních módech – buďto chodím a prostě jdu, nebo jezdíme autem a pak mám chuť si prohlížet památky. Míchat mi to zatím nejde, ale třeba se mi tuhle mentální bariéru někdy podaří prorazit.

Hurá, jsem na zastávce! V cíli mé dnešní etapy a celého putování. Ještě mi to úplně nedochází. Na vlak do Berouna čekám jenom 20 minut (z toho 5 minut zpoždění). Užívám si krásnou krajinu údolím Berounky a těším se domů. Pohodová trasa, víceméně lesem, s mírnými kopečky. Není divu, že jsem ji prolétl jako rychlík. Průměrná rychlost 5.2km/h, moving speed 5.6km/h.

Jak se tam dostanu?