0. Nejdřív na Křivoklát

Celkem 26.38 km, nastoupáno 694 m, celkový čas 6:34:53

Včera jsem si balil skoro celé odpoledne. Ne, že bych si toho bral tolik, spíš naopak. Nejtěžší bylo se rozhodnout, co si s sebou nevezmu. V týdnu byla v noci docela kosa (kolem 5°C), na spaní si přibaluji i teplejší ponožky, vložku do spacáku a něco jako spodky. Dlouhé. A merino čepičku. Ze spacáku/quiltu Cumulus mi totiž kouká hlava. A pro jistotu i rukavice. Asi přeháním, ale kosu už jsem ve stanu zažil a těch pár gramů navíc unesu.

Spacák a oblečení cpu do batohu dospod, na to karimatku a stan. Drobnosti jako powerbanku, baterku, hygienu a lékárničku dávám nahoru a k zádům. Kolíky spolu s tyvekem do přední nekryté kapsy. Těm déšť neva. Pláštěnku a nepromokavku raději úplně navrch.

Tak a jdeme se vážit.

6.6 kg bez jídla! Hurá, jsem pod 7 kilo, stejně jako můj oblíbený obchod. S pitím a jídlem celkem 8.9 kg. Tak co, unesu to?

Házím to na záda. Jo, je to těžší než jednodenní baťůžek, ale není to zas tak hrozné. Dost keců, jdu.

Chci navázat na mojí cestu z Hřenska, ale na Křivoklát prostě musím dojít pěšky a ne tam jet vlakem. V duchu Cimrmanovy hry Dobytí severního pólu jdu na sever… a jdu na jih. Tedy na jih až zítra.

Zvedla se mlha a vymodřuje se. Babí léto je tu.

Ještě spí a spí a spí,

zámek šípkový,

žádný princ tam v lesích

ptáky neloví

zpívám si s Jirkou Schelingerem
při prodíráni se houštím

Do kopce k Lísku se zahřívám a dál už jdu jenom v tričku a kraťasech. A to jsem měl strach, že mi bude kosa.

Velkou část dnešní i zítřejší trasy mám prochozenou. Honí se mi hlavou vzpomínky na Husovo putování, etapu z Berouna na Žebrák. Květen. Taky bylo docela teplo. Hlavně při stoupání do Hudlic.

Míjím kostel v Hudlicích. „Byla ta vrba mlátička takhle seříznutá už minule?“ Nevím.

Lavička Na Církvi pod Máminkou. Jsem tu přesně v poledne. Čas na sváču a sušení zpoceného trička. A hlavně sundat bágl.

Zatím se nese velice dobře. Lehce jsem si hrál s tím, jak hodně mám mít upnuté boky a přijde mi, že jsem to vyladil. Tenhle bágl má velkou výhodu, že se dá velice lehce štelovat za jízdy. Když něco nesedí, tak to povolím, nebo utáhnu a hned cítím, jestli to zafungovalo. Geniální.

Kolem Máminky už jsem šel snad stokrát a pořád mne to baví. V lese je plno houbařů, někteří mají opravdu plně naložené košíky. Na mne zbývají jenom ty zvláštně barevné.

Jsou krásné, ale na smaženici to asi nebude.

Míjím Leontýnský zámeček.

Moc pěkný areál. A opravený. Dnes je tam domov pro lidi s mentálním postižením. To je fajn. Pár jich potkávám na procházce v lese. Jeden na mne mává, zdravíme se na dálku.

Pozvolně vystoupám na Dlouhý Hřeben a konečně jdu zase z kopce. Pěkné klesání. Zítra tudy půjdu nahoru.

Roztoky. Ještě nejsou ani tři hodiny a já jsem tu. U knihobudky si dávám miňonku a protahuju se. No, tak to se mrknu ještě na hrad, když mám tolik času. Beru to po silnici a pak po červené. A je tu.

Křivoklát v plné nádheře. Na prohlídku nemám úplně náladu a tak se jen tak projdu po nádvoří a mizím zpátky do Roztok. Chci přespat v kempu Višňová-Hájek. Od 17:00 by tam měla fungovat i hospoda – říkala včera paní Hájková po telefonu.

Silnice stoupá nad Berounku. Když jsem tudy šel v únoru Svatojakubskou etapu do Skryjí, tak mne chytala lehká panika z výšky, ale dneska mi to nic nedělá. Žádné přecházení na druhou stranu silnice nepotřebuji. Mám z toho radost.

Konečně kemp. Na recepci zatím nikdo. Shazuji bágl, stavím si stan u neobydleného karavanu a po páté hodině se jdu zeptat do hospody. Aha, tak obsluha v hospodě dělá i ubytování. Trefil jsem to dobře.

Chce občanku. Vzal jsem si ji vůbec? Vracím se do stanu. Jo, mám ji v báglu.

Druhý pokus na ubytováni.

Tentokrát už to jde jako po drátkách. Dokonce i žeton do sprchy jsem si rovnou koupil. Sprchy jsou čisté, možná jsem jediný, kdo se chce dneska sprchovat. Ale jinak je tu docela živo. Před hospodou se rozjíždí nějaká ohýnková technopárty.

Dávám si Plzeň, polévku a svíčkovou. Mají tu puštěnou telku, ale jenom zvuk. Sleduji volební zpravodajství. Vyhráli všichni, aspoň to tak vypadá podle rozhovorů.

Tma. Párty neustává.

Ležím ve stanu a poslouchám. Některé dum dum songy nejsou špatné, ale pak to přelaďují na disco a to už nemusím. Z druhé strany řeky se ozývá country. A to jsem se bál, že tu budu sám.

Kolem půl dvanácté všechno utichá. Pod spacákem je příjemné teplo a to ani nemám na sobě všechny vrstvy. Péřovka, botičky, čepička i vložka do spacáku zůstávají v záloze. Čepičku si nakonec v noci nandavám, když si potřebuji odskočit. Usínám.

Jak se tam dostanu?