Bez Šemíka na Zličín

Celkem 18.15 km, nastoupáno 354 m, celkový čas 4:17:27

Vyšehrad. Podle některých pramenů místo, kde žila kněžna Libuše. A odkud skočil Horymír na Šemíkovi do Vltavy, aby pak mohl uhánět k Neumětelům. Památné místo. Hřbitov českých velikánů. A taky stanice metra, u které mám blízko servis. Odevzdávám tam ráno mého Šemíka, aby se mrkli na to, kde mu teče do bot. Někudy přes zadní pravé okénko. Už se mu to jednou stalo, tak snad budou vědět co s tím.

Mám jet domů a odpoledne zase zpátky, nebo se raději projít po okolí, když už jsem tady? Dostanu se odsud třeba na Smíchov nebo Butovice, aniž bych šel po hlavních ulicích, kde jezdím běžně autem? Rychlý výběr trasy na mapy.cz a jdu omrknout Vyšehrad. Tolik let v Praze, kancl 20 minut pěšky a já tu opravdu ještě nebyl.

Procházím bránou a parkem, ale nejvíc se těším na výhled na Vltavu.

Magická mlha. Vltava dnes není. Ani Smíchov na druhé straně. Jestli bylo takové počasí i za Křesomysla, tak je taky možné, že chudák Šemík ani nevěděl, kam skáče.

Pokračuji dolů po schodech na náplavku. Mlha se začíná zvedat.

Baví mne pozorovat, jak se mlha rychle ztrácí. Kousek popojdu a najednou je nad Hradem modro. Jenom nad řekou se táhne obláček jak od parníku.

Po ránu je na náplavce málo lidí. Jeden pán tu krmí holuby, žerou mu housky rovnou z tašky. Jiný mne míjí, na krku má profi foťák. Asi ho taky zlákalo to mlžné počasí.

Vltavu přecházím až u Palackého mostu. Lidická vede rovnou k mému oblíbenému nákupáku Nový Smíchov, kde mají nejen čisté záchody, ale i vynikající fastfoodové patro. Jo, začínám mít hlad.

Miluji velké polévky všeho druhu. A thajskou kuchyni. Ramen šmrcnutý do thajské Tom Kha si nemůžu nechat ujít. Zahřívá.

A působí i na počasí venku. Sluníčko si hraje na babí léto. Sundavám bundu a do kopečka v parku Mrázovka vykračuji s vyhrnutými rukávy. Že je pod kopcem tunel, to vím, ale že tu jezdí lanovka, jsem tedy netušil.

Klidnou vilovou čtrvť střídá ulice Peroutkova. „Jé, tady jsem koupil od BusinessLeasu svoje nynější auto,“ poznávám autobazar po pravé ruce. Už je to osm let. Není divu, že už začíná mít svoje neduhy.

Z frekventované Peroutkovy to beru přes kopec do parku Waltrovka. Není to jen komplex kanceláři, jako třeba na Chodově, jsou tu i pěkné byty. U Radlické bych sice bydlet nechtěl, ale tady u parku je to fajn.

Přechod přes trať. Praha – Rudná. Nebo Praha – Slaný o víkendech. Nebo jenom na Zličín. To je taky zajímavý tip na výlet.

Jinonická. Začíná tu žlutá značka. Konečně jsem správný turista, co jde po značce. Přecházím Radlickou a jsem zase v přírodě. Všechno tu voní podzimem.

Hřbitov v Butovicích se už barví do červena.

Jdu po cyklostezce po okraji Prokopského údolí. Chvíli koketuju s myšlenkou ho projít, ale je lehce blátivo a moje světlé kalhoty na to nejsou to nejlepší oblečení. Upravuji můj původní plán. Je opravdu pěkně a ze servisu mi mají zavolat tak za hodinku až dvě. Tak, že bych to dal místo na Butovice až na Zličín?

Ulice Novoveská, nádrž Asuán. Kdo by to byl řekl, že tak blízko sídliště je i takováhle přírodní oáza.

Procházím pod Jeremiášovou a dál mezi sídlišti. Po cestě, kde mohou jezdit i vozíčkáři.

Čekal jsem nějakou sídlištní hrůzu a místo toho rybník. Z metra jsem si nikdy nevšiml, jak je to tady pěkné. Žil jsem v zajetí songu Nuselský Horky od Tří sester, kde se o Lužinách zpívá.

Ve Stodůlkách míjím Kostel sv. Jakuba staršího. To je zajímavé, kolik těch jeho kostelů v Praze je. Ale ono to tady až donedávna vlastně Praha vůbec nebyla. První zmínka o stodůleckém kostele je z roku 1292.

„Neskákej, je tam málo vody!“ volám v duchu na slečnu. Tahle Gebauerova Rusalka už má asi něco za sebou. Někdo jí i vypustil rybník.

Přecházím opět Jeremiášovou, tentokrát nadchodem ke hřbitovu a jsem najednou úplně mimo město. Ale jenom chvilku. Britská čtvrť vypadá hodně hogo-fogo. Zajímavá architektura, hodně zeleně a klidu. Ale jinak tu asi chcípnul pes. Oproti Waltrovce mi to tu příjde lehce neosobní a studené.

Beru to po cestičce a najednou jsem zadem u IKEA. Nebo Ikey? Zatáhlo se, rychle přejdu most a zakempím to v Metropoli.

Dávám si zasloužený dortík a kafe.

Volám do servisu. Auto si tam nechají až do zítřka, ještě zkoumají kudy tam teče. No, aspoň jsem se pěkně prošel. Že našlapu dneska 18km po Praze a přitom budu víceméně v přírodě jsem nečekal.

Jak se tam dostanu?