Celkem 22.4 km, nastoupáno 286 m, celkový čas 4:47:47
Babí léto. Včera svítilo sluníčko, teplota kolem 20°. Byli jsme se s paní Columbovou projít kolem Berounky. Dneska chci pokračovat v mém etapovém tahu na jih.
Ráno vyrážím autem do Solenic, cíle mé dnešní cesty. Parkuji u zastávky busu, na břehu Vltavy.
„Je to vůbec Vltava?“ ptám se sám sebe při pohledu na lávku a hráz přehrady Orlík. Kvůli stavbě nového bezpečnostního přelivu se Orlík vypustil o 9 metrů a dnes asi odtéká opravdu minimální množství vody. Je to docela hrůzostrašné. Když si člověk uvědomí, že by tenhle stav mohl být v budoucnu normální.
Při čekání na BUS si beru čepičku. Ve stínu je zatím docela kosa. Je půl deváté a sluníčko se teprve dere nahoru. Když po deváté vystupuji v Příbrami, už krásně hřeje.
Oproti deštivému přivítáni v sobotu dnes Příbram úplně září. Jdu přes náměstí, kolem kostela sv. Jakuba staršího. Dneska to tu žije víc. V Jiráskových sadech útočí kaštany na zaparkované auto. Buší mu na kapotu. Asi to nebyl ten nejlepší parkplatz.
Modrá vede poklidnou vilovou čtvrtí. Lehce do kopečka. Pes sem, pes tam. Nenudí se tu lidi?
Lehce tápu, kde přesně se má odbočit do lesa. Tady, mezi křáče? Pěšinka tu je a značka taky, tak jdu.
Za kopcem mne překvapí výhled do krajiny.
Je vidět hodně daleko, ale zajímavý je i pohled na bývalý uranový důl, kaliště a obrovskou skládku. Myslel jsem, že bude na dálku smrdět, ale když jdu za chvíli okolo, tak necítím vůbec nic. Asi jde vítr tím správným směrem. Jediná nepříjemnost jsou náklaďáky, které cestou potkávám.
Zahýbám k lesu podél uranových dolů. Myslel jsem si, že to bude úplně opuštěné, ale zdálky je z areálu slyšet lomoz.
Oplocení je na některých místech stylové – z důlních vláčků. „Nejsou radioaktivní?“ Přelézat plot do areálu radši nebudu.
Most přes dálnici a jsem zase v lese. Jdu po okraji, rodinka tam zrovna houbaří. Konečně nacházím nějakou jedlou houbu. Upozorňuju paní za mnou. „Děkuju. Vy nesbíráte?“ ptá se. „Já to neumím.“ A ani mne to neba, ale s tím se už nesvěřuju. Jsem z nálezu tak mimo, že si ho zapomenu vyfotit. Jak mi tohle paní Columbová jenom uvěří?
Hlad. Nesu si ho s sebou už od Příbrami. Půl dvanácté, je čas to jednou provždy vyřešit. V přístřešku Pod Spáleným vrchem sedím s pánem, co sem přijel na elektrotříkolce pro seniory. Příjde mi to super. Vypije si svoje nealko pivko a drandí dál. Já si dám ještě miňonku.
Sluníčko se střídá s mraky a ochlazujícím větrem. Ale neprší a je vcelku příjemně. Na spojení tří modrých Nad Žlíbky netrefím odbočku a musím se kousek vracet. Ale je to jenom ždibíček. Nebo Žlibíček?
Mezinárodní turistická E10. Cyklostezka opravená z fondů EU. A krásné údolí na procházku podél Líšnického potoka.
Je dravý a nádherně šumí.
Podzimní barvy. Popínavky z plotu obarvují i vedlejší jabloň.
A jsem znovu u Vltavy.
Pořád vypuštěná. Možná až do března. Minimálně Orlík má mít do té doby nižší hladinu. Jsem rád, že jsem to viděl. Tenhle obrázek mi v palici asi nějakou dobu zůstane viset.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Parkoval jsem v Solenicích, cca 20m od zastávky BUSu. Svezl jsem se v 8:25 do Příbrami, odkud jsem šel zpět.
Zpět: Moc toho tu nejezdí, vzal jsem to raději autem.
