7. Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany

Celkem 20.72 km, nastoupáno 332 m, celkový čas 5:13:46

Dneska si můžu konečně na vlastní oči ověřit, jak je to s tou hubičkou na obě strany. Půjdu přes Vodňany do Bavorova.

Je sobota, trasa docela krátká, není potřeba vstávat tak ukrutně ráno jako v minulých dnech. Z Bavorova, kde si opět strategicky nechávám auto přímo u nádraží, jedu do Protivína vláčkem přes Číčenice. V Číčenicích koukám jak puk, když tam přijíždí vlak z Berouna. Ono sem jde jet od nás přímým vlakem? To jsou mi věci.

Zkouším opět ty voděodolné ponožky, ale ani onáplasťováni obou malíčků nepomáhá a puchýřek po chvíli cejtím. Šup s nima dolů. Ještě, že mají v Protivíně před ouřadem lavičky. A taky moc pěknou alej.

Beru to přímo po silnici/cyklo na Milenovice a dál po žluté podle Blanice.

Rosu statečně ignoruji, sluníčko se už prodírá mezi mráčky, to se časem vysuší.

Vodňany mají docela pěkné náměstí, s výrazným kostelem. Ale hlavně je tu otevřená zahrádka. Sice to nevypadá na tak super jídlo, jako včera, ale pořád lepší než namazaný chleba, který mám s sebou.

Aáá, už to nesou…

Ty jo, to je snad porce pro dva. Docela s tím zápasím. Salát je domácí, s celerem, mrkví a poctivou porcí majolky. Dezert si tentokrát nedávám.

Je pod mrakem, nehne se ani pírko, ale to neodradí místní obyvatele obce Pražák od pořádání drakiády.

Model trojplošníku je fantastický. A když holt není vítr, musí to Pražáci uběhat.

Funím do kopce na Svobodnou horu, k rozhledně Haniperk. Nejsem sám. Rodinky s dětmi, babičkami, dvojičky i větší skupinky. Asi oblíbený cíl výletu. Ti, kdo jdou shora, se potutelně smějí nám, kteří se potíme cestou vzhůru. Ještě, že mám na báglu ručníček, teď se fakt hodí.

Rozhledna má masivní dřevěné schodiště, nedělá mi problémy vyjít až nahoru a porozhlédnout se.

Nádherný výhled na všechny strany. Ty kopce v dálce už musí být Šumava, ne? Tam někam chci dojít. Na jih, k hranici.

Cestou z kopce (který je z této strany ještě strmější) přemítám nad tím, jak dál s mojí cestou. Původně jsem počítal s tím, že to dojdu příští jaro. Ale nešlo by to nakonec zvládnout teď?

Přilétlo teplé počasí ze Sahary, v následujících třech dnech má být přes dvacet stupňů. A žádný déšť. Krásný podzim. Za tři dny k hranici – to bych měl zvládnout. Jenom to už nebude na denní dojíždění. Už jenom dneska to bylo přes hodinu a půl jedna cesta. Až přijedu domů, mrknu se na nějaké ubytování a jestli něco bude, tak do toho půjdu.

Procházím Bavorovem k nádraží. Jestli je to všechno, tak písnička měla pravdu. Rozhodně není Bavorov co jsou Vodňany. Hubička na obě strany (ať už to znamená cokoliv) prostě nebude.

Jak se tam dostanu?