Celkem 17.93 km, nastoupáno 217 m, celkový čas 4:28:23
Vypadá to na pohodovou trasu. 17 kiláčků, s minimálním stoupáním. I tak nepodceňuju snídani, v klidu si balím a autem přejíždím do Volar. V 9:30 vycházím od vlakového nádraží.
Z Volar vede docela hodně různých stezek. Značení pro pěšáky, pro cyklisty, ale i pro běžkaře. Hnedle první odpočívadlo mi učaruje.
Cyklisté vítáni tu získává úplně nový rozměr.
Sejdu z kopečka a najednou jsem na rovině. Šumavská blata.
Mezi bažinami kouzelný chodníček. To tady asi pašeráci neměli. A mezi těmi blaty se kroutí řeka.
Vltava. Prý teplá. Zkoušet to nebudu, ale dokážu si představit, že v této otevřené, sluncem zalité krajině, se opravdu může ohřát.
Chodníčky končí, je potřeba se spolehnout jenom na pěšinku. Jejda, jedna bota mi zajela do bláta. Naštěstí jen po tkaničky.
Procházím osadou Dobrá. Krásně opravené chaloupky, žadné bohem zapomenuté rozvaliny jako na západní hranici. V sezóně to tu musí docela žít. Je to fajn vidět, že se někomu daří neprznit původní styl nějakým podnikatelským barokem. Držím jim palce.
Asfaltka lesem. A tak to dneska bude až k hranici. Pohoda, les.
Ve Stožci se začínám porozhlížet po lavičce. Dostávám hlad na oběd. Vidím stánek. Venku lavičky. Dokonce mají otevřeno.
Místo polštářků ovčí rouna, no to je luxus. Objednávám si bratwurst v housce.
No, to je jiná kvalita, než ten můj taveňák. Dvojice vedle mne si dává domácí buchtu a makovec. Mám spoustu času, tak proč si taky nedat zákusek.
Volím štrůdl. Domácí. Ostatně jako všechny zákusky. Móóc dobré. Recept má paní majitelka od babičky. Jablka nestrouhá, ale krájí. Vůbec jsem nečekal, že 1.11. by mohlo být něco otevřeného a za tento klenot na konci poslední české vesnice jsem opravdu rád. Přeju hodně štěstí a vydávám se na poslední kilometry.
Procházím kolem strážní věže.
Ne, nemám z ní dobrý pocit, i když vím, že dnes už z ní nikdo střílet nebude.
Muzeum i 100 metrů parní lokálky už jsou dneska zavřené. Nashle na jaře.
Jenom duty free mini-shop má otevřeno. Stráží ho Víla Šumava.
No a konečně Nové Údolí – hranice s DE!
Potřetí v tomto roce jsem došel na hranici s Německem. Jdu se projít ještě kousek za čáru. Pěkné počasí se mění na zamračeno. Když nastupuju do vlaku směr Volary, spadne pár kapek. Takhle přesně načasovat počasí – někdo nahoře mi tentokrát dost přál.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Auto jsem si nechával u nádraží ve Volarech. Místa je tam hodně.
Zpět: Vláček zpět jede ve 14:15. Docela dost drncá.
