Přeskočit na obsah

2. Mníšek – Dobříš

Celkem 19.02 km, nastoupáno 349 m, celkový čas 4:06:52

Čeká mne krátká trasa. Ráno si nechávám víc času na cestu do Dobříše, ať nemám honičku. S parkováním v Dobříši to není úplná trivka, raději to házím na P+R. Jinde jsou zóny.

Jo, času na přestup na BUS do Mníšku mám dost. Na náměstí mrznu skoro 15 minut. Ohřívám se v BUSe. Je to stejná linka jako včera. Dneska jede řidička.

V Mníšku u kostela přemlouvám mnicha, ať vyrazí se mnou. Už jsem se ho všiml včera. Nabízím mu i hůlky. Nechce se mu. Špatně se vyspal a je z toho celej zdřevěnělej.

Jdu si ještě jednou vyšlápnout kopec na barokní areál Skalka.

Na chvilku se dokonce vymodřuje a od Skalky je úžasný výhled na městečko.

Sluníčko se prodírá přes mraky jak boží oko. Chvilku se ještě znovu kochám křížovou cestou, společně se dvěma dalšími poutníky.

Dnešní je cesta je plná soch.

V Kytíně hlídají místní rybníky. Dokonce je tu i stezka Putování za Kytínskými sochami ze sochařského sympozia. To bychom se tu mohli někdy projít s paní Columbovou.

A taky tu mají nádherného modrého Tráboše.

Můj dědeček měl taky Trabanta. I naši, jednu dobu. Oranžového. Dokonce mi ho i taťka půjčoval, když jsem si udělal řidičák. Odvaha. Ale tenhle modrej, ten vypadá fakt dobře.

Bunkr? Starověké hradiště? Sklad? Zepředu je to z kamenů, z boku jsou nějaké kůly a celé je to porostlé křovím. Asi keltové.

Nacházím zkameněliny malých medúz. Tady všude muselo být moře. J. Barrande by mne určitě za nález pochválil.

Je poledne, vysvitlo znovu sluníčko. Paní Columbová píše, že si jde dát něco k obědu. Výborný nápad.

Prostírám si na prosluněné mýtince. Na sezení to sice není, ale aspoň si tu v klidu naleju čaj. A můžu se u toho i opalovat.

Šlapu po náhorní plošině a jsou tu opět rezervoáry vody.

Brodit se přes tuhle bažinu bych teda nechtěl.

Přicházím k Dobříši, míjím židovský hřbitov. Bohužel zavřeno.

Zato některé budovy mi příjdou až příliš otevřené. Jako by jim něco scházelo. Zvláštní architektura.

Nechávat si okurky na balkóně bych se asi bál. Ale třeba by mne to rychle vyléčilo ze strachu z výšek.

Zklidňuji se raději pohledem na rybník.

Čtu si u něj ceduli o račím moru a invazivních racích, kteří hubí ty původní. Je to docela depresivní. Darwin v praxi.

V Dobříši procházím přes náměstí. Je tu docela dost cukráren, ale já se těším domů na Frankfurtskou polévku.

Pěkná, lehká trasa a na ty sochy v Kytíně se budu muset ještě jednou podívat.

Nástup na trasu: Parkoval jsem v Dobříši na P+R na Pražské, a busem pak do Mníšku pod Brdy.

Zpět: Z Prahy by to šlo jet rovnou busem do Mníšku a vrátit se z Dobříše také busem. Jezdí toho docela dost.