5. Rožmitál – Třemšín – Hvožďany

Celkem 21.50 km, nastoupáno 403m, celkový čas 5:39:57

Valentýn. Jak ho lépe oslavit, než další etapou svatojakubské cesty. Přiznám se, že tyhle umělé svátky moc nemusím. Paní Columbová naštěstí taky ne.

Ventusky hlásí kolem nuly, bez deště a až se zvedne inverze, tak možná i sluníčko. Zimní bunda to jistí. Sníh by tam taky neměl být. Minulý týden byly sice mrazy kolem -7°C, ale nesněžilo. Beru nízké, nepromokavé Altry.

Parkuji v Rožmitále u zamrzlého rybníka.

Trochu mne zarazilo, že cestou autem byl na kopcích sníh. Ale tady naštěstí není. Jenom inverze, ale bez čmoudíků. Nasazuji rychlé tempo na zahřátí. Mírný kopeček, asfaltka. Nic tu nejezdí, kromě pár traktorů. Jde se výborně.

Dostávám se výš a mraky houstnou.

Chvílemi to má atmosféru jak v Sillent Hillu.

Na začátku Hutí pod Třemšínem mají dobrou dopravní vychytávku. Místo klasického měřiče, který autům ukazuje rychlost a mračí se, když jedou víc než padesát, tu mají semafor. Ten má permanentně červenou a teprve když se přiblíží auto, hodí tam oranžovou a zelenou. Načasovanou tak, že auto k semaforu dojede tak akorát na zelenou, když pojede těch padesát. Jinak tam bude muset čekat. Fikané.

Za Hutěmi jde cesta rovně do kopce, jak když střelí. Asi to tu stavěli vojáci. CHKO Brdy. V lese se začíná objevovat sníh. Zmrazky jsou i na cestě. Pár výškových metrů a sníh je najednou všude. Lehce olezlý a zasypaný jehličím.

Asfaltka. Jdu ve vyježděných kolejích a když vidím led, tak přecházím na střed. Tam křupe přemrzlý centimetr sněhu. Mé Altra Lone Peak to kupodivu zvládají velice dobře. A já taky. Do kopce to jde, ale začínám tušit, že sníh bude i na cestě z kopce. I když – bude to jižní svah, třeba to tam bude vypadat úplně jinak. Nebudu se zbytečně nervovat dopředu.

Vykukuje první modro. Jsem nad mraky. Sluníčko dodává plnou palbu optimismu.

Když docházím k Třemšínské boudě, připadám si jak na horách. Sluníčko se tou mlhou dere, co to jen jde.

Na lavičkách u Gangloffova kříže (omylem to čtu jako Gandalfův kříž) si vybaluju sváču.

Na sezení to sice moc není, ale hlavně když si tu můžu nalít čaj. Ten fakt bodne.

Asfaltka jde doleva, já jdu za sluncem.

Zasněžené ticho. Opalovačka. Jdu opatrně, ale užívám si to. Ty boty jsou opravdu nepromokavé. A neprosněživé. Ještě že tak.

Kaplička na Třemšíně. A slunce už praží jak v Alpách. Na chvíli sundavám i čepici, ať se mi vitamín D dostane rovnou do mozku.

Nenápadně pokukuju kudy vede modrá značka. Úzká cestička někam dolů do mlhy. Pár lidí už tu určitě šlo. Proč já blbec si nevzal nesmeky? Když už jsem si je kvůli tomu koupil? No, asi jsem nevěřil tomu, že by tu mohl být sníh, no!

Sundavám patičky z hůlek a jdu. Hodně opatrně. Krok sun krok, zapíchnout hůlky o kousek dál. Naštěstí to není žádný velký svah. Jenom člověk neví, co je pod sněhem a kdy to sklouzne.

Jdu fakt pomalu. Předběhla by mne i želva. Kdyby jela na bobech. Ještě, že tu nejsou.

A hele, už jsem zas na normální cestě. Měl bych mít tu největší legraci za sebou. 290 metrů mi trvalo 16 minut. Je vidět, že jsem si to opravdu užíval.

Sníh pomalu řídne. Lesní cesta je rozježděná od lesní techniky a v kolejích jsou zamrzlé louže. Občas to beru raději rovnou lesem.

Za rozcestím Vrchy se už cesta kompletně ztrácí v mokřadech. Naštěstí asi promrzlých. Vybírám si cestu přes ostrůvky trávy. Zabodávám před sebe hůlky jako sondy. To, že mrzne, má nakonec i výhodu. Jinak by to tady bylo z bláta do louže.

Slyším v dálce auto. A ještě jedno. Mrknu do mapy. Silnice je tu kousek. Beru to lesem rovnou k ní. Civilizace! Zlatá asfaltka. A sníh nikde.

A ve Starém Smolivci budka a na ní Svatojakubská schránka.

Dokonce tu nikdo ještě neukrad razítko. Místo tiskátka do credenciálu si to tu raději fotím. A uvažuji jak dál. Původně jsem chtěl dojít až do Metly a pak to přes Březí vzít do Hvožďan, odkud mi jede BUS zpátky. Chodím sice rychle, ale deset kiláčků za hodinu a čtvrt nestíhám. Vezmu to do Hvožďan po silnici a abych tam nebyl zas úplně brzy, mrknu se cestou ještě do Pozdyně. Tyhle změny trasy za pochodu prostě miluju.

Odměnou je mi zamrzlý Březinský rybník. A pak ještě další rybníky – Vočert a Lazy – kde kuňká chráněná Kuňka. Aspoň to píšou na wikipedii, já ji v tom mrazu neslyšel.

Na zastávce v Hvoždanech je spousta školní mládeže. Nastupujeme do stejného BUSu. Říkám „Rožmitál“ a řidič se ptá: „Plnej?“ Dost mne to potěšilo, že váhal, jestli taky nejezdím za studentskou slevu.

Bus jede zpět po vesnicích, které jsem dneska procházel. Taková retrospektiva. Byla to nakonec docela technická etapa, ale pro mne méně náročná než překonáváni strachu z výšek. Boty s návleky zafungovaly ve sněhu lépe než jsem čekal a jenom škoda, že jsem si nevzal ty nesmeky. Konečně bych je někde vyzkoušel.

Jak se tam dostanu?