Celkem 17.44 km, nastoupáno 257m, celkový čas 3:36:29
Nesmeky mám v baťohu. Beru si je preventivně, abych náhodou nenarazil na nějakou zledovatělou cestu. Ten Třemšín minule byl dobré varování.
Parkuju ve Starém Smolivci u bývalého zámku. Teda nepřečíst si v mapě, že to byl zámek, tak bych to tipoval spíš na bývalou budovu JZD. Komouši z něj udělali družstevní „školu práce“ a pak ubytovnu.
Vyrážím po modré, svatojakubské, ze které jsem se minule o Valentýna odpojil. Etapa 5. Rožmitál pod Třemšínem – Kasejovice je sice původně na ultreia plánovaná na jeden den, ale nepodařilo se mi najít nějaké rozumné spojení zpět. Najít bus, který jezdí mezi dvěma vesnicemi v různých krajích, není vůbec žádná trivka. Tak jsem si těch původních 24km rozhodil na dvě části a dneska si tu druhou dávám jako okruh.
Začínám u vypuštěného rybníka. Vůbec jsem netušil, že je to taková rybníkářská oblast.
Když se dívám od křížku před Metlami na Metelský rybník, připadá mi jak velké jezero. Bodejť by ne, když je čtvrtým největším rybníkem na Blatensku. V roce 2002 se tu protrhla hráz a Metly byly pod vodou. 13 baráků jim spadlo, další měly narušenou statiku. Je to živel.
Dnes už je hráz opravená, stejně jako místní kaplička. A snad i většina domů.
I v Zámlyní je kaplička krásně opravená. Je vidět, že se tu lidi nestarají jenom sami o sebe. Po cestě je i hodně božích muk.
Dnešní svatojakubská etapa je opravdu o kapličkách. Fascinuje mne i ta v Újezdu u Kasejovic. Náves do kopce, světlemodrá kaple a plot, který běží z kopce. Drbu vrbu.
Se svatým Vojtěchem se shodneme, že dneska to slušně fouká. Taky už jsem měl chvilku nandanou kapuci. Přes čepici.
Nad Kasejovicemi se otevírá výhled až na Šumavu. Hory na hranici. Majestátní. A mám je na dohled. Na tenhle pocit se těším už od mé první svatojakubské cesty
V Kasejovicích se ke mně připojuje paní. Taky chodí. Tipuju, že tak o dvacet let déle. Ale tempo má jako já a to jde asi jenom tak, na procházku. Aby se udržovala, říká. Chlubí se, že i ten kopec k židovskému hřbitovu dává. Šel jsem ho z druhé strany, ale taky jsem se lehce zadýchal. „Jenom to nesmí klouzat,“ dodává. Souhlas, 100%.
U kostela se loučíme. Chci si ho v klidu vyfotit. „Kostel svatého Jakuba,“ říká mi. Já vím, ale nedělám chytrého.
Je poledne, obědvám u kašny s výhledem na kostel. Koukám se do mapy – zpátky půjdu po okreskách, ať nejdu stejnou cestou.
Fouká vítr, ale neprší. Krtkům je to zjevně fuk. Jak to asi vypadá u nich pod zemí?
Dík za upozornění. Doufám, že to, do čeho jsem šlápnul, bylo jenom bláto. Prý je ten název od toho, že se tudy vodily krávy na pastvu. Nebo od toho valníku s hnojem, který se tu převrátil? Nevím. Neriskuju. Dívám se, kam šlapu.
Na kopečku před Starým Smolivcem se loučím s rybníky a mávám směrem k obzoru. „Jen počkej, už se k tobě blížím, Šumavo!“ „Čekám, budu tady,“ odpovídá.
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Parkoval jsem ve Starém Smolivci u bývalého zámku. Je tam místo u krajnice.
Zpět: Pěšky okruhem přes Kasejovice.
