Dostal jsem se do Bohnic

Celkem 20.59 km, nastoupáno 288m, celkový čas 4:38:50

Začalo to už minulý týden. Přišel mi dopis. Dokonce doporučený. To nevěstí nic dobrého. Píšou mi ze servisu. Prý mám starý airbag a když se aktivuje, může mne i zabít. Tedy popis jde víc do detailů, ale termíny typu pouzdro vyvíječe plynu mi stejně nic neříkají. Vymění mi ho zadara. Průser je na jejich straně. Hned se objednávám.

Servis mám v Praze a tak řeším, co budu dělat celý den, než mi to opraví. Minule jsem došel od servisu až na Zličín, dneska to zkusím jít po severní straně.

V servisu jde všechno jako na drátkách. K akci airbag se přidává ještě výměna oleje a brzdové kapaliny. Já tušil, že to úplně zadára nebude. Podepsat tady a tuhle a konečně si můžu sbalit hůlky a vyrazit. Nejdřív na metro.

Na I.P. Pavlova se na chvilku vynořím z metra. Dostal jsem od Dana, bývalého kolegy z Avastu, knížku Klára a Slunce. Japončárny mám docela rád. Jestli to Dane čteš, tak ještě jednou díky moc!

Vltavská, ukončete výstup a nástup. Pro mne platí hlavně ten výstup. Nad hlavou úplné azuro, šinu si to k Výstavišti. Sakra, je konec února, Matějská, to tam bude moře lidí.

Není tu nikdo. Asi už to tolik netáhne. Nebo příjdou lidi až o víkendu. Jako dítě jsem tu byl s našima, mám k parku Juldyfuldy nostalgický vztah. I s paní Columbovou jsem tu byl. Dokonce jsem jí tenkrát vyhecoval i na horskou dráhu. Poprvé v životě. A naposled. Fakt jí nedělá dobře.

Průmyslový palác se opravuje. Tak možná proto je Matějská letos docela malinká.

Královská obora Stromovka. První zmínka o ní je z roku 1320. Moc pěkně zrenovovaná. Pár běžců, pejskařů, kočárkářů. V létě tu asi musí být davy, ale dneska je tu prostoru dost pro každého.

Odbočuju na Trójskou lávku. Oproti té, co spadla v roce 2017, by měla mít životnost minimálně 100 let. Teda už jenom 97. Stejně po ní raději přecházím opatrně.

Míjím Trójský zámeček a konečně taky sundavám rukavice. Sluníčko přemlouvá teploměr ať se pohne nad nulu a začíná se mu to docela dařit.

Vpravo ZOO, vlevo Vltava.

Vltava vyhrává na plné čáře. ZOO mne na rozdíl od Matějské moc netankovalo ani jako dítě.

Nad hlavou mi lítají letadla z Ruzyně. Přívoz převáží. Je to tu fajn. Šplhám se Bohnickým údolím na vyhlídku.

Vltava z ní sice moc vidět není, ale výhled je tu skvěký i tak. Ke kraji srázu se ale moc nepřibližuju.

Konečně Bohnice.

Do léčebny se nechystám, raději se kochám kostelem sv Petra a Pavla. A pak už jen paneláky.

V jednom z nich jsme bydleli. Nedá mi to a zabrousím do ulice U Pentlovky. Jestli si to dobře vybavuji, tak to je tenhle bílý. Bydleli jsme úplně nahoře a když byl velký vítr, tak se panelák lehce hýbal. Taky nám tam dost táhlo přes větrání ve špajzu. Zato ten výhled, ten byl. Na celou Prahu, přes Vltavu.

Mojí panelstory si oživuji cestou kolem polikliniky Mazurská. Jo, na autobusy se tu čeká stejně jako před léty.

Zato Krakov docela prokoukl. Udělali z něj slušný obchoďák. Ve vietnamsko-čínském fast foodu si dávám Thajské red curry. Když jsem dělal v Keriu v Plzni, chodili jsme na obědy do bistra, kde vařila Thajka. To mělo jiné grády. Moc se to s tím, co mám na talíři, nedá srovnávat.

Pokračuji přes Čimický háj k vozovně Kobylisy.

Když jezdím tramvajkou, tak si vždycky představuju, jak to asi vypadá na konečné. No, Kobylisy vypadají fakt jako konec Prahy a do lesíka to odtud je coby kamenem dohodil.

Tedy nejen do lesa, ale přímo do háje Ďáblického. Dokonce je tu i trocha sněhu z víkendu.

Obcházím Ládví (to jsem nevěděl, že je to i kopec). Po žluté. S výhledem až někam k Mělníku. Elektrárnu poznám i z dálky.

I hvězdárnu. Poslední zajímavý objekt na dnešní cestě. Ze servisu mi přišla SMSka, že si můžu vyzvednout auto, tak to beru dolů, směrem na metro. Opět přes panelová sídliště. Zalité v modři a sluníčku, s novými fasádami, nevypadají ty paneláky zas tak depresivně.

Jak se tam dostanu?