Celkem 25.67 km, nastoupáno 593m, celkový čas 5:40:07
Poslední dvě etapy k hranici a dva dny, co má být slušné počasí. Slunce, modro, možná i teplo. Téhle kombinaci nejde odolat. Rezervuju si telefonicky penzion, ohlašuji paní Columbové odjezd na dva dny (váhá jestli má jako slaměnná vdova uspořádat raději špenátové nebo koprovkové orgie) a ráno hurá do Klatov.
Parkuji opět před socreal nádražím z padesátých let. Chápu, že je to kulturní památka, ale moje srdce si zrovna nezískala.
Potřebuji se trochu zahřát, tak to neberu pod kopcem vpravo po modré, ale vlevo a pak přímo do kopce až k rozhledně na Klatovské hůrce.
Vypadá – jak to jenom říct – jako dost zvláštní slepenec. Gotický kostel, zřícenina, barokní chrám, znova zřícenina, rozhledna, přeměněná na retranslační stanici, aby se z ní stalo občerstvení s rozhlednou. Když si jí jdu okouknout, čeká mne ještě jedno překvapení. Tedy vlastně dvě. Jednak je zavřeno – to jsem ale čekal. Je všední den a podle kalendáře ještě zima. Ale to, že ta opravená část vlastně není žádná budova, ale jenom obvodové zdi bez střechy, jsem na první pohled netušil.
Pod kopcem je ještě jeden kostelík – svatého Martina, ale mne víc zaujala vyhlídka na Šumavu.
„Tudy někde půjdu,“ odhaduju. Je krásně. Bundu házím do báglu.
Cesta podél Úhlavy připomíná spíš rovinu někde v Polabí, než blízkou Šumavu.
Zato louže přes polňačku je zmenšený Balaton. Naštěstí se dá obejít a nemusím nafukovat člun.
V Bezděkově je kromě svatojakubské schránky i krásně opravený kostel sv. Václava.
Je poměrně nový (1901) a architektura mi připomíná spíš kostely v Německu. A hele, dokonce je i otevřený a tak můžu aspoň juknout dovnitř.
Nádhera! A není to jediná místní zajímavost.
Takový Bezděkovský pivovar má pěkně zachované štíty, ale nejsem si jistý, jestli je i funkční a přežil COVID. Podle webu ne. Ale třeba se ještě vzchopí.
U obce Vítaná se mi vybaví totáčová reklama „Vitana vaří za vás!“ a tak vítám vítanou přestávku na sváču.
Opět s fascinujícím s výhledem. Na termosku a baťoh.
Konečně se cesta začíná dokopcovat. Už jsem myslel, že půjdu jenom po rovině.
I tady rostly dřív stromy. Tenhle macík má něco kolem 110cm v průměru. Pí krát dé, cca 3,5m po obvodu, počítám z hlavy. Ne, neobejmul bych ho. Kdepak asi rostl?
Za Nevděkem, který přestal světu vládnout a usadil se tady (obec má deset obyvatel, určitě si říkají nevděčníci), se dostávám do vysokohorské oblasti.
Sníh si poctivě fotím a posílám paní Columbové. Sluníčko připaluje. Je to na tričko.
O dva kiláčky dál, na severní straně, už takové vedro není. Ale na nesmeky taky ne. I když jsem si je pro jistotu s sebou vzal.
Jenom mi občas kápne ledová kapka na krk, jak to taje ze stromů. Jsem otužilý a nestěžuju si. Pokračuji statečně dál v tričku.
„Jdu dobře do Santiaga de Compostela?“ „Ano,“ odpovídá kámen, „budeš tam kolem půl čtvrté.“
„Aha, asi tím myslel Kdyni,“ snažím se jeho mumlání dešifrovat. BUS v 15:24 bych možná mohl stihnout, ale proč bych měl vlastně dneska pospíchat? Z kopce jdu volným tempem (cesta je lehce rozbahněná, tak se to hodí). Užívám si odpolední slunce. Autobusové nádraží míjím opravdu přesně v půl čtvrté. Kámen měl pravdu.
Autobus z něj právě vyjíždí. Měl zpoždění. Ale já se stejně těším na cestu vlakem.
Na zastávce čekám s turistickou rodinkou. Kluci netrpělivě vyhlíží, kdy už to pojede, ale my, co máme apku v mobilu, víme, že má zpoždění 9 minut. To se ještě stíhám protáhnout a dopít čaj.
V Klatovech mne čeká základní tábor Poprda, ale mám v plánu ještě večerní výstup na Everest. Jenom zatím nevím, jestli začnu Indií, nebo rovnou Nepálem.
Vyhrála Indie. Lamb Masala. A pálilo to slušně, žádný Nepál!
Jak se tam dostanu?
Nástup na trasu: Parkoval jsem u vlakového nádraží v Klatovech.
Zpět: Z Kdyně jsem se do Klatov vrátil vlakem, ale ve všední dny jede odpoledne i dost BUSů. Bydlel jsem v Penziónu Poprda, blízko centra. Parkovat se dalo u paneláků, co jsou přímo u něj.
