4. dubna
Přes den mám hodně práce, jdu se projít až k večeru. Sluníčko, fouká vítr, pálí mne oči. Cítím se lehce unavený, asi po té včerejší 30km tůře. I tak to je nakonec přes deset kiláčků.
5. dubna
Ne, není to únava. Jenom mne alergie bouchla pytlem do hlavy. V noci nemůžu spát a ráno už nehnu hlavou. Pomáhá čepička na hlavu, buff na krk a nakonec i prášek. Když migréna trochu přejde, chodím doma po chodbě. Hlavně ne do postele, aby člověk úplně nezatuhnul. Pomalá chůze s hlavou vztyčenou mi jde. Chodba, u dveří se otočit, do pokoje a tak pořád dokola. Mám 4.6 domácích kilometrů. Týmový výkon zachraňují ségry.
6. dubna – Zelený čtvrtek
Většinou mne to drží tak 2-3 dny. Zítra už by se to mohlo obrátit.
K mému domácímu chození v čepičce a nákrčníku si pouštím podcasty. Kupodivu to přitom o dost víc utíká a nachodím 7.3km. Nakonec to půjde i doma.
Lenka hlásí, že je taky out, asi viróza. Jana naštěstí posiluje imunitu zdravým zeleným pivem a je vcajku.
7. dubna
Dneska je to o hodně lepší. Ještě nemůžu moc otáčet hlavou, ale po bytě jsem při poslechu podcastů dal dalších 7.6 km. Taky mi došlo, že si to přes Garmin můžu měřit jako chůzi na pásu. Aspoň jsem se něco naučil.
8. dubna
Tři dny a je mi líp. Fakt to funguje. Odpoledne opouštím trasu ložnice-chodba a vydávám se na výzvědy ven. Okolní svět ještě funguje, zoombíky nikde nevidím, tak je asi všechno OK.
Jenom ten zajíc o velikosti malého dítěte je mi podezřelej. Dávám si na něj radši bacha a když odcházím od velikonočního betlému (nebo jak to nazvat), raději si kryju záda.
Po těch dnech domácího vězení se raduju z každého kroku. 16km jen tak procházkou po okolí. Jsem zpátky ve hře. Ještě, že máme tak skvělý tým a ostatní šlapali co to šlo.