9. den – okolo Máminky

Celkem 23.5 km, nastoupáno 420 m, celkový čas 4:41:34

Velikonoční neděle. S paní Columbovou svátky mlácení pomlázkou neslavíme a na zdobení kraslic nejsme ani jeden. Takže můžu v klidu vyrazit do přírody. Na nějakou kratší procházku, počítám. Ani si s sebou neberu sváču, jenom miňonky a vodu.

Parkuji v lese mezi Svatou a Kublovem. V hlavní houbařské sezóně tu bývá těžké najít volné místo, ale dneska tu stojí jenom dvě auta. Pohoda.

Vyrážím po lesní cestě a vlastně ještě nevím kudy půjdu. Někdy si cestu celou do detailu plánuju, ale dneska mám chuť se rozhodovat postupně.

Jdu docela tiše, ale okolo mne je úplný rámus od zpívajících ptáků. Čekám, jestli nepotkám nějakou srnku, vlka nebo medvěda. U megakrmelce nejsou. Ale o kus dál se už se dvěma srnkama potkávám. Ale než vytáhnu mobil na focení, už jsou v trapu.

Na křižovatce se žlutou se rozhoduji – Údolí ticha bude dost rozčvachtané, tak to beru směrem na Kublov.

Šel jsem tudy opačným směrem minulé září, při mé cestě na jih. Zrovna slušně pršelo. Dneska je slunečno, tak si to užívám.

Velíz, který je dokonce zmiňován v Kosmově kronice, obcházím po naučné stezce v polích. Asfaltka. Ve výletní rodině, co jde proti, je i jeden začínající skejťák.

Máminku obcházím po severní straně, posilněn miňonkou. Paní Columbová mi doma nabízela vařené vajíčko (dokonce už bylo i oloupané), ale nečekal jsem, že mne to bude dneska venku tak bavit.

Les je v tom zvláštním přechodovém stavu. Barvy jak na podzim, ale ptáci zpívaj a všechno voní jarem. A když se člověk podívá nahoru…

… je to jak kdyby se stromy na chvilku zastavily na pokec a něco důležitého si tam nahoře povídají.

Je to jelen, není to jelen? Není to jelen, je to kůň! Jinak by ta paní musela být Smolíček Pacholíček. Uctivě je obcházím. Jsou to velká zvířata, takhle zblízka. A trochu smrděj. Obdivuju, že se na ně někdo nebojí vlézt. A starat se o ně.

Čerstvé dřevo pro změnu voní. Dík za ten kontrast. Ten nápis – JZD – znamená to fakt Jednotné Zemědělské Družstvo (jak za totáče), nebo Je Ze Dřeva? Nemám se koho zeptat a tak o tom dumám sám. K ničemu jsem ale nedošel.

Potkávám další stádo vysoké. Foťák ani nevyndavám.

Povalený posed. To musí být jejich dílo. Jasná sebeobrana. Kdyby po mně někdo střilel, tak si to s ním taky vyřídím.

Ještě si to kousek prodlužuju, ale začíná se to lehce zatahovat. Nakonec se z té krátké procházky vyklubala skoro pětihodinová tůřička. Jo, lepší, než barvit kraslice.

Jak jsme na tom?