Přeskočit na obsah

10. den – vyšlehal jsem 40km

Celkem 40.92 km, nastoupáno 621 m, celkový čas 8:40:35

Velikonoční pondělí. Místo legitimizovaného domácího násilí jdu raději ven. Ani nechci jet autem. Před pár lety mne málem vytlačilo jedno pomlázkářské auto ze silnice. Řidič se zjevně nemohl rozhodnout, jestli je v Čechách nebo Anglii a šněroval si to ze strany na stranu. A to bylo teprve dopoledne.

Dnes opět netuším kudy vlastně půjdu. Paní Columbová mne upozorňuje na sváteční jidelní lístek restaurace na Svaté. Svíčková ze zvěřiny vůbec nezní špatně.

Původně jsem chtěl jít rovnou na Svatou, ale byl bych tam moc brzy, tak začínám na cyklostezce podél Litavky. Místo koledníků tam jsou cyklisti a pejskaři. Jeden hafan se snaží ulovit na břehu Litavky ondatru, nebo co to tam žije. Pak jde chvilku se mnou, asi je na něj jeho páníček moc pomalej.

Za Zdicemi uhnu po modré do kopce. Něco se tu staví. Něco velkého. Asi sklady, nebo nějaká průmyslová zóna. Nebo obrovské štěrkové hřiště na fotbal.

Na rozcestníku Hřeben se musím rozhodnout. Zamířit na oběd na Svatou, nebo jít dál? Zjišťuju, že se mi nechce mezi lidi. Oželím daňka nebo kance a jdu dál. Třeba nějakého jelena uvidím cestou. A pár přiožralých kanců asi taky. Zatím jsem naštěstí viděl jenom šupající děti. Napočítal jsem šest holčiček s pomlázkou a čtyři kluky. Lehce se nám to genderově obrací. Zajímavý trend.

Je teplo. Zkracuju kalhoty a jdu do trička. I těm listnáčům začínají rašit listy z toho tepla.

Podběl se už taky dere ven. Je to jedna z mála žlutých kytek, co umím poznat. Všechno ostatní je pampeliška. Jsem rozený bota-nic.

Obědvám na lavičce na parkovišti pod Máminkou. Je tu plno jak u Lídlu před Vánocemi. „Radime, jseš to ty?“ rychle ze sebe vyrazím na procházející dvojici. Kdo by to kdy čekal, že tu potkám kolegu, se kterým jsem dělal jak v Sun Microsystems, tak v Avastu. Jdou se ženou z rozhledny směrem na Svatou a pak do Hudlic. „No ten kopec dolů mezi vesnicema je docela slušnej,“ varuju. Taky jsem jim mohl ukázat mojí oblíbenou zkratku po cyklo, dochází mi později. Byl jsem z toho náhodného setkání úplně paf.

Domů se mi ještě nechce. Obcházím Máminku. Je úplně krásně vymodřeno. Vezmu to podobně jako před týdnem na Nižbor. Odtud mi jede něco každou hoďku.

V Nižboře u Berounky si na chvilku sednu s miňonkou. Kromě kachen splouvá Berounku i parta vodáků. Docela odvaha, ale jsou to samí fousatí pardálové a očividně vědí do čeho jdou. Klobouk dolů. Nebudu páprda a taky pošlapu dál.

S vodníkem na jezu se radím, jestli se mám opět stavit na Pho-Bo v Berouně jako před týdnem, nebo jít rovnou domů na pomazánku z krabích tyček. Vidí to jasně na mořskou stravu.

„Kdo spočte všechny ovečky a neusne, vyhrává!“. Ne, blbej nápad, do toho nejdu. Zato si počítám kilometry. Možná to bude i na rekord. To mi dodává energii.

Když se blížím k domovu, vychází mi to na 39km. „Tak to ne, přeci si nenechám ujít 40km.“ Lehce si to prodlužuji a když odemykám dveře od bytu, mám na hodinkách 40.92km. Takovou pomlázku jsem tedy dneska nečekal.

377.4 km

Akce ❤️
Tým Sukovice
10.4.2023

Dneska 63km! Kdo má víc?