11.-12. den – znovu do Srbska

11. dubna

Po rekordním velikonočním pondělí jsem čekal, že se nehnu a strávím den v posteli. Kupodivu to po ranním rozhýbáni se docela šlo. Odpoledne se jdu jen tak projít po okolí a dá to pěkných devět kiláčků.

12. dubna

Dopoledne má být pěkně, odpoledne už může pršet. Ještě před desátou parkuji u cyklostezky do Srbska a vyrážím na mou oblíbenou trasu podél Berounky.

Na pastvinách vládne líná nálada. Svalit se do trávy a vyhřívat se na sluníčku, to by bylo něco. A já tu místo toho dřu jak kůň.

V Srbsku má hospoda už otevřeno. Koprovka? Já tedy ne. Možná paní Coulmbová by si dala. Jenomže jí dneska není nějak dobře. Nesmím zapomenout jí cestou zpátky koupit rohlíky.

Přejdu most, zpátky půjdu opět přes Tetín.

„Teto Ludmilo, jseš doma?“ volám zdálky na kostel. Nikdo se neozývá. Blbej fór. Já totiž žádnou tetu Ludmilu nemám.

Od Tetína se jde kolem pořádné trafačky. Baví mne na mapy.cz sledovat kam až ty všechny dráty odsuď vedou. Ten největší (400kV) až do rozvodny Hradec u Kadaně.

V Berouně se zastavuju pro rohlíky. Beru pro jistotu i croissanty a makové koláčky. Kdyby byla chuť na sladké, po tom kebabu, který si beru taky s sebou. I na lehké 15km dopolední tůře prostě vyhládne.

Jak jsme na tom?