14. dubna
Venku je hnusně. Prší a prší. Pouštím si na mobilu knížku Steel Fear a chodím po chodbě. Nejdřív mi přišla nudná. Ukrutně dlouhé pasáže popisující provoz letadlové lodi, šablonovitá hlavní hrdinka citující snad z wkipedie (nic proti wikipedii) a děj, co se vleče jak ropa na hladině. Ale po nástupu Navy SEAL snipera Finna se to konečně rozjíždí a začíná to být napínavé. OK, nechám si jí na domácí chození, dnešních 3 + 5km mi nakonec uteklo jak voda.
15. dubna
Jsme v půlce měsíce a v půlce akce srdce. Kolik kilometrů budeme večer mít? Jak blízko budeme k 1000km cíli?
Dost přemýšlení, jdu do akce. Po včerejších deštích tuším bláto úplně všude a volím stezku jistoty – Srbsko a zpátky přes Tetín, podobně jako předevčírem. Asfaltka a zpevněná cesta. Bude pohoda, říkám si.
A je. Jenom ta Berounka teče dneska o dost blíž cestičce. A taky rychleji, než obvykle. Docela hukot. Některé kmeny mne dokonce předhání. Kachnám to zdá se vyhovuje.
Že ty stromy předevčírem nerostly ve vodě? Že by to bylo jenom tím jednodenním deštěm? Berounka sbírá vodu z docela velkého území mezi Vltavou a Ohří. A včera pršelo všude. Ale klidně v tom může být i tání někde v Českém lese.
Aj ta krajta. Na opačném břehu už moc výškových centimetrů k zatopení cestičky nezbývá. Pod trávou je to podmáčené. „Příště plavky s sebou!“ radí mi večer ségry.
Jak jsme na tom?
600 km
Akce ❤️
Tým Sukovice
15.3.2023
Krásné číslo.
V druhé půlce těch zbývajících 400km dáme.
