17. den – Kařez

Celkem 28.02 km, nastoupáno 256 m, celkový čas 5:38:40

„Jé, pojedu vlakem!“ začínám se při plánování této trasy těšit. Dokonce nemusím ani brzy vstávat. Odjezd v 10:17, ráno mám spoustu času.

Zastávka v Kařezu je moderní, řešená v industriálním stylu. I vlak byl fajn. Rychlý a čistý. Na monitoru ukazoval rychlost a těch 110 km/h bych od běžného couráku nečekal.

Cestička podél potoka je kupodivu asfaltovaná a bez bahna. Po včerejšku mám k bahnu úctu a poctivě se mu vyhýbám. Nerad bych někde zapadl a nechal se tahat ven traktorem.

V téhle kupičce chvojí by se ztrail i malý tank. Nebo dva. Snad tím neprozrazuju nějaké vojenské tajemství.

Zbiroh v dálce. Městečko a nad ním zámek. Občas jsme se tu zastavovali na oběd při našich cyklotoulkách s Kryštofem. Na svíčkovou s knedlíkem. Docela dobrá, ale jak se člověk přecpal, tak se šlapalo fakt ztěžka.

Dnes to řeším tradičně – v Týčku obsazuji jednu z laviček s výhledem na kapličku. Při obědě listuju slackem. Terka z Digitální akademie Czechitas shání na večer kouče na Python. To bych možná mohl stihnout. Nechávám si to projít hlavou.

„Ale jo, to vyjde,“ dojde mi po půlhodině výpočtů na kopci v lese. Nebudu si to nikde prodlužovat a zkusím to vzít polní cestou kolem Točníku, místo po červené. Hlásím to na slacku, naštěstí je zrovna dobrý signál. Jenom doufám, že to nebudou zrovna regulární výrazy. Ze všech lekcí je mám nejméně oblíbené (je to fakt maso na pochopení) a navíc je aktivně moc nepoužívám. Raději se ještě ptám.

„Čus. Dneska je regex.“ hlásí lektor Kuba. „Jdu do toho,“ challenge accepted. Aspoň si to oživím a třeba se něco nového naučím i já.

Tak jako malí čertíci, kteří mají na kopci lesní školku. Asi do ní chodí jenom v noci, žádné jsem okolo neviděl.

Točník z této strany vidím poprvé. Mám pocit, že jsem pod dohledem hradních pánů. „Tak makej makej, neflákej se!“ slyším je halekat jak na lesy. Pro sebe si špitám: „Vždyť makám, makám. Mám víc než 5 km/h, co byste chtěli?“

Ale remcám jenom potichoučku. Nechci, aby mne zavřeli na Žebráku do věže.

Pro jistotu se kolem Točníku nemotám po červené, ale beru to po asfaltce polema do Hředel a dál do Zdic. Aspoň nebude bláto.

Není. Ale strouha je slušně plná a teče opravdu rychle.

Na kraji Zdic začne pršet. Čekal jsem přeháňky celou cestu. Bundu rychle na sebe, ale předtím svléknout jednu spodní vrstvu, ať se neuvařím. Možná bych se mohl zastavit na náměstí v cukrárně a to nejhorší tam přečkat. Než dojdu na náměstí, tak přestává pršet. Ach jo, z dortíku nic nebude. Už se to zase na půlce oblohy modrá.

Kroupy. Když už mám pocit, že mi uschly kalhoty, začínají ty mrchy padat z té tmavé části oblohy. Dva kiláčky před domovem, žádná trága. Za chvíli je to přestává bavit. Začínám zase usychat.

Doma jsem dvě hoďky před začátkem večerního kurzu. Dost času na sprchu, domácí guláš s knedlíky (mňam, českou klasiku moc nemíváme), rozvěsit věci na sušák a mrknout se na cvičení na regexpy. Stihnul jsem všechno.

Jak jsme na tom?