27. den – máme přes tisíc km

27. dubna

Den, kdy jsme překročili hranici tisíce kilometrů. Náš týmový cíl. Už ráno bylo jasné, že to nejspíš dáme. Kryštof to ještě včera před půlnocí nahodil na 991km a těch devět kiláčků by neměl být problém. Místo na dlouhou tůru se tak vydáváme s paní Columbovou do Plzně. Pro koření od Antonína a na výstavu.

Není to jen nějaká obyčejná výstava – zrovna se totiž hodí k tématu – Umění předlouhého století a paměť lidské chůze. Na výstavě jsou i úryvky z deníku Karla Hynka Máchy z cest. „Jé, tak on taky občas zabloudil!“ Jak pak by ne, žádné turistické značky v té době nebyly. A mobil s offline mapami měl asi zrovna vybitý, bych si tipnul. Neměli to v té době lehké.

Výlet završujeme u Mansfelda. Nechal jsem si od něj zastřelit kance (se šípkovou) a paní Columbové přinesli králíka se špenátem. Ne, nedali jí ho za trest, ona má špenát ráda.

Odpoledne mne nakonec sluníčko vytahuje ven. Nechce se mi, ale jdu. Beru to na Koukolovu horu. Od nás je to docela krpál. Aspoň se zahřeju.

Nahoře je skála s minijeskyněma. Dobrodrůžo pro děti. Já se tam asi nenasoukám.

Kaplička. O objemu jeden půlválec. Fascinující.

Pěkně zrekonstruovaná, s moderní výzdobou. Dneska je den plný umění.

Pokračuju přes Lounín dolů do Zdic. Procházím kvetoucí alejí, ale alergie kupodivu neútočí. Ve Zdicích koukám, že mám našlapáno 9km. I kdyby zbytek týmu nenachodil nic, je to jasné. Máme tisícovku.

Zapadnu do hospůdky U Zímů a na oslavu si dávám jedno polotmavé, z domácího pivovaru. Jana mezitím nandala svoje kilometry do akcesrdce a máme momentálně 999 km. S námi ostatními to nakonec večer vystoupá na skvělých 1024 km! Jsme borci.

Jak jsme na tom?