2. Kralevic v Kralovicích?

Celkem 33.73 km, nastoupáno 618m, celkový čas 7:49:53

Půl osmá. Nakonec jsem se i vyspal. Po kempu se začínají ploužit lidi, i když do vodáckého budíčku je ještě daleko. Otírám stan, aby sluníčko nemělo tolik práce se sušením. Snídám muesli z pytlíku. Balím. A mažu. Tenhle mix sluníčka s chladivým větrem jak na horách je zrádný. Ne, nechci se spálit.

Jako správný dromedár nabírám zásoby do těla před cestou. Kofola z hospody otevřené od 9:00 vysloveně potěšila.

Přes skrytý most ve Skryjích přecházím před desátou.

„Bylo to tu fajn!“ mávám z druhé strany na kemp a nořím se mezi kopřivy lemující úzkou cestu podle vody.

Nějak jsem nepochopil správně odbočku na Šlovice a jdu za cyklistou dál podle vody. Lehká korekce po cca půl kilometru, vracím se zpět. Ještě, že jsou ty mapy na mobilech.

Kaplička v Újezdci s přiznanými cihlami. Jak někde v Anglii. „Jak to, že máme jinou barvu cihel, než tam?“ dumám a nemám na to odpověď.

Slabce. Omítka na Kostelu sv. Mikuláše hraje všemi barvami a v bývalém zámku je dnes místní úřad, knihovna a pošta.

Na konci Slabců mne láká prodejna mléka a mléčných výrobků. Když vidím kousek dál spokojeně pasoucí se stádečko, tak si říkám, že jsem možná ten domácí sýr měl zkusit.

Zelená mne vede do údolí Javornice. Loni jsem ho procházel celé – lávky a brody mám v živé paměti. Letos je to víc v pohodě. Brodit se není potřeba. Jen ten úsek úzké cesty nad potokem jsem nějak vytěsnil z paměti. Ale když jsem to prošel loni, tak letos to musí jít taky.

Machův mlýn. Ideální místo pro školní výlet. Ani jedna čárka na mobilu. Holky se nudí na dece a kluci se za podpory hlasitého rapu sunou k fotbalovému hřišti. Ale mají tu jídlo!

Šumné fleky aka Šumkofleky. To musím zkusit.

Tak nejsou to fleky, ale kolínka a ze šunky se vyklubalo uzené. Školní jídelna. Ale kupodivu to bylo docela chutné. A další kofola. Když ji miluješ, není co řešit.

Jezírko, zpustlý altánek a havran houpající se na provaze. V noci sem chodí E. A. Poe pro inspiraci.

V Májině údolí mají jednu chatku rezervovanou Zvířátka a Petrovští. Pěkně ji mají ozdobenou.

Nedělní odpoledne – čas na fotbal. Podle toho, jak hlasitě na sebe hulákají, to vypadá na veledůležitý zápas. „Neměly by ty branky být proti sobě?“ žene se mi hlavou, ale neodvažuji se některého z diváků optat. Mají v rukách lahve.

Sedmadvacet kiláčků za mnou. Odpíjím zásoby, baťoh se tím aspoň trochu odlehčí. Záda děkují všemi svaly, které se tam záhadně objevily.

Cestu si zkracuji z Hradecka po cyklostezce. Nudná silnice, sluníčko žhne, klobouček chrání čerstvě ostříhanou hlavu, ale je pod ním vedro. Konečně Kralovice. Myslel jsem, že to tu bude v neděli žít, ale na náměstí potkávám jenom hlouček důchodců v místní zahrádce.

V Penzionu Kateřina mám zajištěné ubytování. Majitelé tam dokonce i bydlí. Ale když přijdu, tak tam nikdo není. Volám na číslo, na kterém jsem si to rezervoval. Nikdo to nebere. Mačkám na telefonu i druhé číslo, které opisuji z tabulky na penzionu. Taky to nikdo nebere.

Nic, nebudu se zbytečně nervovat a dávám si v přilehlé zahrádce Kachnu po Thajsku. Občas při tom zkouším volat. Konečně mi to někdo vezme, ale hned zase položí. Začíná mne to nervovat a píšu lehce naštvanou SMSku. Zkouším volat znovu a znovu, ze zahrádky už mne pomalu lifrují, je půl sedmé a otevřeno měli jenom do šesti. Chytá mne lehká panika. Konečně jsem se dovolal. „Dobrý den,“ říkám, „včera jsme se domlouvali, že u vás budu moc dneska přespat. Jsem u vás před penzionem a nikde nikdo!“ Ozve se nějaký starší pán: „To máte asi špatné číslo.“ Sakra, sakra a ještě jednou sakra. Omlouvám se, že jsem ho takto bombardoval a nadávám si do idiotů. Mrknu se znova na web a fakt jsem se v jedné číslici seknul.

Vtom mi volá zpátky pán, co jsem se s ním včera domlouval. Je na tréninku, proto to nebral. „Zkoušel jste volat na to druhé číslo?“ ptá se. „Manželka to pro vás všechno připravila.“ „Zkoušel, ale špatně jsem si ho nacvakal.“ Ani nechci říkat kolikrát jsem otravoval někoho jiného. „Tak já jí zavolám a dám vám vědět,“ omlouvá se. Za chvilku volá znova s instrukcemi. Kdybych si to číslo namačkal hned na začátku správně, mohl jsem si ušetřit tohle drama. Ale zas bych nestihl tu kachničku.

Sprcha spláchne všechna příkoří, stihnu si i přeprat pár věcí, házím je do ramínkové sušičky a v posteli usnu dřív, než zapadne sluníčko. Tenhle penzionek je zlatej i přes ty zmatky, co jsem si sám způsobil.

Kudy jsem to vlastně šel?