4. Z lesa do Teplé

Celkem 33.53 km, nastoupáno 533m, celkový čas 8:44:45

Po nočním obléhání traktorem se budím za svítání. Připadám si od včerejška trochu ulepený, ale zdá se, že noc bez sprchy jsem zvládl.

Je lehce chladno, ale slunečno a kupodivu není vlhko. Ani ve stanu. Svižně balím, snídat budu až u Zbraslavského vrchu, kde jsem chtěl původně přespat. Kromě polehlé trávy nenechávám žádnou stopu. Lopatku na hloubení jamky jsem nepotřeboval.

V Domašíně mají dětský hrad pro odvážlivce. Kdo propadne, válí se v kopřivách. Tvrdá vesnická výchova.

Zbraslavský vrch. Snídám muesli. Na stromě je nápis FOTOPAST. Zdá se, že moje místečko na spaní bylo přeci jen lepší. Ještě aby si mne tady nějaký medvěd v noci fotil do památníčku.

Už jsem dlouho nepotkal žádného lida. Společnost mi v dálce dělá 347,5 m vysoký stožár vysílače Krašov, druhé nejvyšší budovy v Čechách – dle wikipedie.

Pro krávy jsem zajímavý parťák jenom když jdu. Jakmile se zastavím, klopí zraky zpět do trávy. Neberu si to nijak osobně.

Bezvěrov. Jediná větší vesnice na dnešní trase, kde půjde něco dokoupit. Rohlíky s Lučinou spápnu ještě na lavičce před obchodem a PETku s vodou si rozlévám do menších láhví. Začínám v tom mít praxi.

Kolem těchto smrků aby se člověk bál chodit. Vypadají, jako že mají nakročeno a klidně by mohly kořenem švihnout po kolemjdoucích. Připomíná mi to film Lesní duch, jeden z prvních hororů, co jsem viděl. Přišel mi tehdy dost děsivý.

SMSka od Terky z Czechitas – jestli jsem OK, že už třetí den neodpovídám na slacku Míše a Darye, co jim mentoruji projekt a že mají o mne starost. No jo, na slack jsem se už čtvrtý den ani nemrk. Dokázal jsem celou tu dobu držet digitální dietu a mobil jsem používal jenom jako mapník, telefon a SMSkovník. Chci Terce odpovědět, ale musím nejdřív vyjít z ďolíku, abych měl aspoň jednu čárku. Na slack se přes Edge nedostanu ani smykem, můj mentoring bude muset počkat na nějakou obydlenější oblast.

Dobrá voda. Ale studna na doplnění tu není žádná. Na konci vesnice odbočuji po Davidově naučné stezce. Z otevřených vrat statku se na mne vyřítí bílý pes. Sleduje mne, štěká, sedá si na cestu. Uff. Jdu dál. Vybíhá další, tentokrát černý a poněkud živější. Čekám, kdy se ozve „Kazane domů,“ ale žádný páníček se neozývá. Pes Baskervillský se zastavuje tak 10m ode mne. Brání teritorium. Poodejdu pár kroků, on taky. Potřebuji se podívat do mobilu kudy vlastně mám jít, protože to vypadá, jako že tu nevede žádná cesta. To se mu dost nelíbí, už mne chce vidět pryč. Nejradši bych se vrátil, ale pejsánek dává jasně najevo: „Kupředu levá, zpátky ni krok!“ Vychoval ho asi komunistický pohraničník.

Beru to loukou. Tady asi mohla vést dřív cesta. Štěkání mne doprovází až k lesu, ale pes za mnou už nejde. Proč je to v mapě značené jako naučná stezka, když tu žádná cesta nevede? A jak je možné, že si někdo dovolí nechat psa pobíhat volně po krajině? Jsem z toho lehce vyklepaný, ale je to za mnou. Naučné stezky budu brát dál s velkou rezervou.

Zklidňuji se u německého křížku. Kdoví, jak dlouho tady stojí a kdo všechno kolem něj prošel.

Zato u těchto značek měl někdo hooodně široká ramena. Takovému nákladu bych se nechtěl vyhýbat.

Sakra, na tý blbý louce jsem asi chytil klíště. Moje nálada jde pod bod mrazu. Lékárničku mám samozřejmě v baťohu úplně dole a jak je tak pěkně napěchovaný, tak z něj musím skoro všechno vyházet, abych ji dostal ven.

Chirurgický zásah proveden, mrcha je venku. Nevím. jestli mi tam kusadla nezůstala, ale pinzetou už nejde vyndat vůbec nic.

Říká se, že třetí den je kritický. U mne to bude asi čtvrtý. Nějak se mi to dneska kumuluje.

Premonstrátský klášter Teplá. Vychutnávám si pohled na průčelí kláštera i Kozlíka z plechu, kterého mají v místní esoterické prodejně. Life is good again. Odepisuju na slacku Digitální akademie Czechitas, je tu konečně pořádný signál.

Na cyklostezce k Betlémskému rybníku, kde budu dneska kempovat, je rotoped. Asi aby cyklisti nevyšli z tempa.

Blížím se k rybníku a už zdálky slyším hudbu a mluvené slovo z prvního kempu. Tak tam tedy ne, doufám, že ten druhý – Relax – bude klidnější. Už jenom podle toho názvu by mohl.

„Pojďte dál, co si dáte? Dáte si se mnou pivo?“ zve mne pan majitel už od branky. To je sen, tohleto. On dokáže číst myšlenky. Jsem jediný návštěvník a připadám si jako kdybych přišel na návštěvu k dobrým známým. Chvilku popíjíme, kecáme, jdu se ospršit a postavit stan. Mohl bych i do bazénu (příště si fakt musím přibalit plavky).

„Máte i něco k jídlu?“ ptám se pana majitele. „Máme rajskou, nebo …“ Dál už ho to nenechám ani dopovědět. „Jasně, rajskou si dám rád!“ „Dá si rajskou,“ říká manželce.

Chtěl jsem ji se čtyřma, ale snědl jsem pět knedlů ani jsem nemrkl. Ještě chvilku kecáme, domlouváme se na zítřejší snídani (hurá, bude i snídaně jak v hotelu), dopijím další pivko. Víc už si jich nedám, kdo se pak má v noci hrabat z toho vyhřátého spacáku.

Kudy jsem to vlastně šel?