Celkem 22.96 km, nastoupáno 240m, celkový čas 7:18:28
Čeká mne vcelku odpočinková etapa. Patnáct kiláčků do Marjánek a pak tak hoďku do kempu. Žádný spěch, dneska se budu spíš jen tak promenovat po promenádě.
V noci byla venku docela kosa, něco kolem jednoho stupně. A vlhko. Příště si vezmu s sebou jedny silnější ponožky, zbytek oblečení je OK. Snídám společně s majiteli. Kotel čaje, salámek, šunka, dvě vajíčka natvrdo, domácí pomazánka a nejméně půl vaničky rajčat. Královská snídaně. Tláskám to do sebe všechno.
Kolem deváté se loučíme. Platím a pán se mne ptá: „Kam dneska jdete? My jedeme pro dřevo, já vás klidně někam vezmu!“ S díky odmítám, naštěstí jdu stejně na jinou stranu. Ale bylo to moc milé. „Já se u Vás cejtil, jak kdybych byl někde u známých na chalupě,“ děkuji na rozloučenou.
Noční kosa se mění v dopolední teploučko. Smrková alej ale krásně stíní.
Vodní nádrž Podhora. Místní Balaton. Láká ke koupání, ale je to zdroj pitné vody.
Vždycky, když vidím golfové hřiště, vzpomenu si na písničku René, já a Rudolf od Schelingera. Je to taková ptákovinka, která mne, ani nevím proč, rozesmívá.
Jdu se tedy podívat, jestli tam náhodou není aspoň Rudolf. Ten, co má v Marjánkách pramen. Není. Jenom Hole, pátý díl. Ten už jsem četl.
To je škoda, mám totiž dočtenou knížku a budu potřebovat nějakou písmenkovou potravu na večer. Snad v Marjánkách něco seženu.
Rozhledna Kamzík je bohužel veřejnosti nepřístupná. O výhledy na Marjánky naštěstí nepřicházím.
Z Clementsovy vyhlídky se otevírá pohled na městečko plné střech.
Dostávám se do něj z jiné strany, než jsou nablýskané fasády. Přijde mi to zábavnější.
On by tedy bývalý lázeňský dům Weimar (původně Klebelsberský palác, za totáče Hotel Kavkaz) potřeboval opravit i zepředu. Stavba je to moc pěkná.
Sedám si na chvilku na lavičku u vynálezce měření krevního tlaku. Kousek ode mne je školní výprava. Za chvíli prý začíná na kolonádě Zpívající fontána. Dík za tip, jdu taky.
Přicházím včas, než se okolo nahrnou davy a Straussův Netopýr se začne ráchat v bazénku. Asi bych si raději poslechl Metallicu, ale ta hraje až za dvě hoďky. Během dne se totiž skladby střídají. Na druhou stranu musím uznat, že to bylo působivé a hudba správně dojímavá.
Na oběd to zakotvím v Churchill Pubu. Restaurace s anglickým názvem, italským menu a točenou Plzní. Jsem jediný, kdo tu mluví česky. I číšník to láme jak se dá. Tenhle pocit mne provází po celých Mariánských Lázních. Jako bych byl někde na dovče v cizině. S ruštinou a němčinou bych se tu chytal víc.
Asi to tak bylo i dřív. Pravoslavný kostel sv. Vladimíra I. Kyjevského tu byl postavený už v roce 1902 a před 2.světovou byl podle wikipedie jeho kurátorem starosta Franz Nadler.
Město má zvláštní atmosféru načinčaných fasád a podezřelých dvorečků. Na jednom z nich objevuji mrtvolu, položenou v garáži na matraci. Má úplně zlaté vlasy a nejspíš je svlečená. Morbidní podívaná.
Honem do lesa. Tady bude nanejvýš hejkal nebo Rusalka. Směřuji do Velké Hleďsebe, kde je kemp, ale hlavně – jediná knihobudka v okolí.
„Hurá, je plná!“ raduju se jak malej kluk. Vybírám si dva sešity detektivek a Rudolfa Becka. Do jedné detektivky se začítávám ještě na lavičce – jo, to půjde. Trochu jsem se dneska připálil, už se těším, až si v kempu někde sednu do stínu a počtu si.
U Velkého knížecího rybníka potkávám porybného. Všichni rybáři sedí na břehu dál, na pytláka asi nenarazil.
„Dejte si to kam chcete, klidně mezi chatky,“ radí paní z recepce Kempu La Provence. OK, vybírám si místečko, kde by mohlo být ráno sluníčko. Ve vedlejší chatce se někdo objevuje. „Já myslel, že tu jsem sám,“ omlouvám se za roztahané věci kolem. „Sám, kdo mluví česky?“ směje se sportovně vypadajíci chlápek. Jop, to tedy k dnešku sedí. Ve zbytku kempu jsou SPZky z NL a DE. Dokonce i trempík, který tu taky stanuje (poznávám, SMD Lunar Solo, taky ultralight), sem nacouval audinou.
Za celý rok jsem nesnědl tolik české klasiky jako na tomhle výletu. Gulášek si ale nemůžu odepřít. Je výborný. Jako všechno tady. Čisté a dobře vybavené sprchy, kuchyňka s mikrovlnkou, sporákem a telkou. Německá kvalita služeb. Nemá to sice rodinnou atmosféru jako včera, ale je to tu taky fajn.
Navečer začínají nalétávat komáři. Schovávám se do stanu. Nějak mi nedošlo, že mám přímo u stanu lampu, prosvítí to přes stan tak, že si můžu klidně číst do noci. Výhoda, kterou bych nevymyslel. Když jsem v půlce knížky, stahuju čepičku přes oči a v klidu usínám. Dočtu zítra.
Kudy jsem to vlastně šel?
Snídaně: Švédský talíř v kempu Relax. Snědl jsem všechno, kromě másla.
Oběd: Tagliatelle s lososem a rukolou v Churchill Pubu. Cheescake jako zákusek. Obojí výborné.
Večeře: Guláš a knedle v Kempu La Provence
Ubytování: Kemp La Provence – moderní, v lese, kvalitní zázemí. Nedělají snídaně, jenom večeře.
