11. Přes Poledník na Modravu

Celkem 33.78 km, nastoupáno 985 m, celkový čas 8:00:03, 410 Kč (jídlo)

Přespání v Železné Rudě mi bodlo. Na dnešek hlásí ventusky přeháňky přes den a večer slušný déšť.

Při snídani (to je všechno fakt jenom pro mne?) promýšlím varianty dnešní trasy. Jít čistě po Stezce, s obědem v Prášilech a přespáním na Poledníku? Prý pěkné nocoviště, říkal Kryštof, ale nebudu tam moc brzy? Nebo to vzít po hřebeni, rovnou na Poledník a zakotvit až v Modravě? Možnost dát si v Modravě večeři, doplnit tam vodu i jídlo nakonec rozhoduje. Když by bylo nejhůř, seženu v Modravě snad i volný penziónek.

Při snídani ještě lehce krápalo, ale když se po deváté konečně vykopu ven, je jenom příjemně chladno a zataženo. Oproti včerejšímu vedru přes 30°C zásadní změna k lepšímu.

Ani není rosa na kolejích, abych ji mohl nohama stírat. Ale mraky se v dálce převalují přes kopce, jako bych byl někde ve velehorách.

Cesta příjemně stoupá podél potoka. Asfaltka mi neva. Lepší, než mít mokré boty od trávy.

Na hřebeni je větrno, mraky se honí sem a tam, ale naštěstí z nich neprší. Asi si kapky nestihnou rozmyslet, kam by měly padat.

Dřevěné chodníčky prostě miluju. Dnešní trasa mě moc baví. Včerejší vedro, spousta lidí i vědomí krátké trasy mne dostalo nějak do defenzívy. Dneska to šlape a lidí je tak akorát.

U nejvýše položeného Šumavského jezera Laka, kde se spojuje několik turistických a cyklo tras, se to lehce zalidňuje. Podle plánu se odpojuji od Stezky a šlapu hezky do kopce po červené.

Předháním několik supících skupinek, pak zase některé míjí mne (ne, že bych byl pomalý, jenom mne zaujal tenhle zarezlý kámen).

Místa postižená kůrovcem tu postupně zarůstají.

Jsem už v oblasti Národního Parku Šumava, příroda si tu musí poradit sama. Vypadá to, že to tady zvládá líp, než u Černého jezera. Držím jí palce.

„Ten kopec vzadu, jak je na tom ta rozhledna, to je Poledník? A to fakt budu muset sejít nejdřív dolů a celé to vystoupat?“ ptám se rozhořčeně sám sebe. „Ano a ano,“ poťouchle si odpovídám. Někdy si lezu lehce na nervy s těma dětskýma dotazama. „Už tam budem?“

Sestoupat k Prášilskému potoku šlo nakonec rychle. Zato při výšlapu nahoru po zelené jsem se docela zapotil. To na mne nějak přilákalo hmyz. Jedno hovado mne kousek od Bývalé roty štíplo do kolene a bylo to, jak když mne nedávno bodla vosa. Určitě je to nějaký zmutovaný kousek ze série Šumavou neprojdou.

Poledník. A pod ním je i občerstvení. Dokupuju vodu (z prvního dne mám lehkou fobii z nedostatku vody), obědvám koláčky, co jsem si včera původně koupil na snídani a než se rozmyslím, jestli půjdu na rozhlednu, přichází několik skautských oddílů a hrnou se tam. Dobře, je rozhodnuto. Fotka zezdola musí stačit.

Kolínko se začíná podobat vršku rozhledny. Co to mohlo být za mrchu?

Obhlížím nouzové nocoviště. Kryštof měl pravdu – vypadá to tu moc pěkně. A voda by tu ve stánku šla dokoupit, pokud by člověk přišel včas. Toitoika tu taky je. Ale je teprve 14:30, jdu dál.

Opět to neberu oklikou po Stezce, ale přímou cestou po červené do Modravy. Je to extra pohodovka, pořád z mírného kopce dolů.

Kdybych dával na botanice pozor, určitě bych věděl, jak se tahle kytka jmenuje. Fialka to asi není, i když barva by seděla. Plus mínus.

Postupně se mění ráz krajiny a u Javořího potoka jsem v lučním mělkém údolí.

Meandrující Javoří potok. Sluníčko zalezlo, vítr nefouká, je příjemně.

Revitalizované mokřady (to nemám ze sebe, to tu píšou na cedulce). Past na ty, kdo by si to chtěli zkracovat přes louku. Jsme v Národním parku, jenom po cestičkách!

Nouzové nocovište Modrava, něco málo po páté. „Nejdete někdo nejdřív na jedno?“ házím do placu. Ale všichni staví stany jak o závod. Přichází další lidi. A další. Už to chápu. Honem si zabírám místečko v rohu a během pár minut už mi stojí. Možná trochu nakřivo, ale to už tak bývá. Po téhle rychlovce se jdu ošpláchnout do potoka, ať se trochu zchladím.

Na pivko a gulášek v místním pivovaru Lyer nakonec taky dojde. Škoda, že tu neberou karty, na sladkou tečku jsem si nevzal dost papírků. Přečkávám přeháňku pod slunečníkem, srkajíc pomalu jedno pivko. Víc bych toho asi stejně nedal. Noha mi natekla i trochu pod koleno. Asi nějaká alergická reakce, musím si vzít na noc Zyrtec a pro jistotu i Ibalgin. Ráno to bude snad lepší.

Kudy jsem to vlastně šel?