3. října – z Prahy přes Karlštejn

Celkem 34.39 km, nastoupáno 691.4m, celkový čas 8:07:50

Budík na 6:15. Snídaně, příprava sváči na cestu, čaj do termosky, sprcha a jdu na vlak. Má zpoždění devět minut. Mohl jsem spát do 6:24.

Je docela frišno. Rázuju po peróně. Každý krok se počítá. Přestup v Berouně stíhám v pohodě, stejně by snad počkal. Nebo ne?

„Radotín, vystupovat!“ Nádraží se dost změnilo od doby, kdy jsme tu bydleli v podnájmu. Dlouhým podchodem se dostávám na druhou stranu a už si to šlapu po červené do kopce. Cestu si pamatuju. Tuhle Svatojakubskou etapu jsem šel loni v únoru ze Zbraslavi. Dneska si ji ještě prodloužím a zkusím jí dojít až domů.

Hřebenovka nad Radotínem už se barví do žluta. Ale teplo je na tričko, kdepak podzim.

Ověřuji si data z meteorologické stanice. Ano, je bezvětří.

Pastviny pro koně rozlehlé tak, že kůn není v dálce ani vidět. Wild west pár kiláčků od Prahy.

Kaplička v Solopiskách. Zpívám si Rybitví, Rybitví, Rybitví, ale nejsem si jistý, jestli tam Yo Yo band zpívá o Solopyskách nebo Solopiskách. Ale do kopce se na tenhle provokativní song jde fakt dobře.

U další kapličky mne už žádný song nenapadá. Naštěstí.

Procházím Vonoklasy. Plete se mi to s názvem knihy Zvonokosy. Nejvíc se mi ale zamlouvá jméno Zvonkoklasy. Kdybych byl místní starosta, tak tu obec nechám přejmenovat.

Zelená loď katedrály. Vitráže propouštějí modré a šedé světlo.

„Budko budko, kdo v tobě přebývá?“ Tahle je opravdu exkluzivní. Nikdo se neozývá. Asi makaj v práci.

Mořinka. Oběd. Minule jsem si tu chtěl dát Miňonku v Mořince, ale byla taková kosa, že jsem šel raději dál. Dneska tu naopak větrám boty. Řidič v projíždějícím taxíku se na moje protahování prstů na noze divně mračí. Kazím jim upravenou obec.

Ne, to za Ježíšem není svatozář, je to jenom oblak prachu od traktoru. Teď nevím, jestli jsem neprozradil nějaké církevní tajemství.

„Karle!“ volám poprvé. Karle?“ volám podruhé. Vyleze až na čtvrté volání. Asi jich je tam víc. Cestou okukuji restaurace. Ceny mi už nepřipadají tak přemrštěné, ale to bude asi tím, že se všude jinde zvedly. Trdelník je zavřený. Dobře mu tak.

Blížím se k Srbsku. Kozy, ovce, úplná zoo. Dostávám chuť na Horké maliny, kafe a pivko, snad budou mít v Restauraci u Berounky otevřeno.

Ha, nemají, ale o kousek dál to zachraňuje kemp s minipivovarem Srbský lok. Petrův ležák mi dodává energii a šlapu a šlapu, až jsem konečně doma. Mám trochu ochozené nožičky a těším se na sprchu.

Jak jsme na tom?