V dubnu náš rodinný tým našlapal v rámci Akce ❤️ skvělých 1141 km. Jak nám to půjde v říjnu? Dáme aspoň 1000? Co když bude hnusné počasí? Tak aspoň 500?
„Není třeba stahovat trencle před brodem, uvidí se,“ říkám si před začátkem. Vždyť to není žádný závod.
Když máme po prvním dnu přes 100km a umisťujeme se na prvním místě, dojde mi to. Jsme fakt dobří. Na tu tisícovku máme a možná překonáme i náš minulý rekord.
A dali jsme to?
Jo, dali jsme to. Náš rekord z dubna jsme překonali.
A umístili jsme se na perfektním jedenáctém místě s 1429.7km.
Co jsem si při akci uvědomil?
- Náš tým Sukovice je super a volám mu 3x sláva. Nebo klidně pětkrát, když je nás pět.
- Tentokrát jsme se hecovali přes WhatsAppovou skupinu a bylo to dost motivační. Stejně jako sledovat, jak nám postupně přibývají kilometry.
- Obdivuji ostatní v týmu, kolik toho stihli nachodit i při práci. Všichni se oproti minulé akci zlepšili. Denní průměr mezi šesti až deseti kilometry je dost solidní.
- Terka od Kryštofa je skvělá posila. Byli jsme ve třech na Mámince a byl to fajn výlet. Kryštof nám sice do kopce frnknul (to mi dělá od svých školních let, kdy jsme jezdili na kole), ale i tak jsme šli všichni ve velice slušném tempu. Navíc toho Terka hodně nachodila i ve všední dny.
- Sám jsem toho sice našlapal o něco méně, než minule, ani jsem nepřekonával 40km rekordy, ale o to víc jsem si to užil.
- Chození v říjnu, zvlášť když přesluhuje babí léto, mne baví víc, než v létě. Ani moc nepršelo.
- Nejde o kilometry, ale o to, abych se hýbal. A každý den. Aspoň chvilku.
- Brdy mám blízko a nechápu, proč tam nechodím častěji. Hlavně o víkendu, když se tam nestřílí.
- Doufám, že bude v dubnu opáčko. Den po konci jsme se začali hecovat: „Dáme příště 1500 km?“ Je to další magická hranice a myslím, že na to máme.
- Je docela těžké sdílet nadšení z akce i dobročinného přesahu mimo naší rodinu. Rád bych přesvědčil aspoň někoho ze známých, aby si to taky zkusil, ale zatím se mi to nepodařilo. Třeba k tomu pomůže i tenhle blog.
A kde jsou data?
Každý den jsem si zapisoval naše týmové přírůstky. Spojení mých dvou vášní – chození a dat. Zkoušel jsem si odhadovat na jakou metu míříme.
Měli jsme to docela dost vyrovnané. A je vidět, že k 1500 km nám scházel jeden, maximálně dva dny.
Doufám, že jsme našim chozením a příspěvky pomohli Stelince a Elišce a velké díky lidem ze Srdce na pravém místě za skvělý nápad i organizaci.
A jestli jste to někdo dočetl až sem, tak doufám, že se k příští akci připojíte. A jestli ne, tak Vás začarují mágové první kategorie. Bacha na ně.
