Přeskočit na obsah

Na Vyšehráááád

Celkem 16.39 km, nastoupáno 225 m, celkový čas 4:50:43

Kolem půl jedenácté dávám auto do servisu. Při minulé prohlídce mu zjistili nějaký ufukující měch, či co. „Fakt má moje auto měchy? A dá se na ně hrát jako na dudy?“ zeptal bych se rád , ale nejsem si úplně jistý, jestli by mi servisní technik na moje zvídavé otázky odpověděl. „Auto budete mít připravené kolem čtvrté odpoledne,“ říká vstřícně a já vyrážím do Práglu na procházku.

„Co by to bylo za výlet bez oběda?“ vnucuje se mi žaludek svým kručením už po pěti minutách chůze. Beru to k Arkádám a v téměř poloprázdném thajském bistru (je teprve jedenáct) si dávám kachnu na Green Curry. Dobře ochucená (čti: fakt to pálilo) a slušně velká porce. Snad to dneska vychodím.

V-Tower se mi architektonicky docela líbí. Výhled musí být impozantní. Ale bydlet bych tam nechtěl. Okolí je lehce sterilní a potkávat při vysejpání koše Jágra mne taky úplně neláká. Co když nosí tepláky se čtyřma pruhama?

Rezidence Kavčí hory vypadá zdálky jak ne zcela úspěšný pokus o repliku La Défense. Zblízka je to ještě o krapítek horší.

Vizuální pachuť si spravuji výhledem na Vltavu. Dokonce se tam nahoře i trochu omodřuje. Hnedle se mi zlepšuje nálada.

Monumentální Vyšehrad. Skákal odtud opravdu Šemík? Nebo to byl Schemig, kůň rytíře Eppeleina von Gailingen a neskákal z Vyšehradu, ale přes hradby v Norimberku? Inspiroval se Václav Hájek jeho příběhem, nebo jen zalovil v germánských legendách?

Sestupuju k Vltavě. Docela teče. Náplavka je pro pěšáky i kolisty zavřená. Sjet omylem do řeky by dneska nebyl problém.

Přecházím na druhou stranu Vltavy. Janáčkovo nábřeží. „Pěkně si to tu pan skladatel postavil,“ obdivuju skvěle opravené fresky na secesních domech. Nebo to byl Ferdinand Dobrotivý?

Mám dost času a stavuju se v Muzeu Kampa na výstavě Michaela Rittsteina – Nohy na stole. Pro procházku v Praze ideální téma.

Před muzeem je docela dlouhá fronta. Jen ten schod je pro některé návštěvníky příliš velký, tak jim někdo z muzea pomáhá. Nebo se pán bojí, aby mu tučňáci nenaskákali zpátky do vody. Dneska je Vltava fakt vysoká a v příštích dnech má ještě stoupnout.

Přichází mi SMSka, že mám auto připravené. Loučím se pohledem na divadlo, šupky dupky přes Karlův most (chyba chyboucí, turistů je tu už zase fůra) a metrem zpátky do servisu. Moc fajn procházka.