Přeskočit na obsah

Květen 2024

5. Benátky – Jenštejn

Celkem 30.25 km, nastoupáno 240 m, celkový čas 6:46:05. Dneska chci dojít někam blízko k Praze, odkud už jezdí MHDčko. V merku mám Vinoř. Z hotelu se vykopám docela brzy, už v půl deváté. Poslední den putování mne vždycky žene nějaká zázračné energie. To jak se těším domů. Sluníčko vypaluje už od rána. I to obilí se z toho zbláznilo. Je konec května a už je žluté. Jedna z mála ruin po cestě. V pohraničí jich bylo víc. Tahle má krásný průhled oknem až do nebe. Kostel sv. Jakuba v Předměřicích hlídá obezřetný jezevčík. Počká, až projdu a pak začne… Číst dále »5. Benátky – Jenštejn

4. Bakov – Benátky nad Jizerou

Celkem 32.57 km, nastoupáno 254 m, celkový čas 7:54:26. Žádné dlouhé polehávání. Skáknu si do obchodu pod penzionkem pro jídlo na dnešek, rychle sbalím a jdu na checkout. Aha, vypadá to, že kiosek běží na Windows. Chybička se vloudí. Hlásím chybu po telefonu a slečna si mne hned odčárkne. Přesouvám se BUSem na autobusák. Jízdenku mám koupenou v PID lítačce – až do Bakova. To je super. Až na to, že platí jen do PID autobusů. Městská hromadná jezdí na jinou apku. Neva, hnedle další už mne vzal. „Mám od Vás brýle a potřeboval bych je narovnat. Včera jsem narazil… Číst dále »4. Bakov – Benátky nad Jizerou

3. Český Dub – Bakov nad Jizerou

Celkem 35.06 km, nastoupáno 617 m, celkový čas 8:23:20. Dneska mne čeká docela štreka. Vstávám před sedmou, odpočatý, skáknu si do konzumu pro pár koláčků + housky k snídani a sváčoobědu. V 8:40 už jsem sbalený (rekordní čas). Déšť se odsunul někam do studených krajin. Mažu se a hurá ven. V lese jsem někde v kopci minul odbočku. Svatý Jan mne přivolává zpět. Dík, tuhle značku už jsem nepřehlédnul. Louka, les. Nikde nikdo. Dokonce ani mušky mne tu neprovází. „Svatý Jakube?“ mávám na kostel v Letařovicích. Před branou je i schránka s razítkem. A hřbitov za branou. A taky pán,… Číst dále »3. Český Dub – Bakov nad Jizerou

2. Přes Ještěd do Českého Dubu

Celkem 26.79 km, nastoupáno 836 m, celkový čas 7:21:31. Snídaně je až od osmi. Dospávám a užívám si pomalé ráno. Kafe ze samoobslužného kávovaru si beru ven, na sluníčko. Dělám si čárku na papírku s mým jménem. Důvěra v hosty. „Chcete už vajíčka?“ ptá se pán z kuchyně. „Jasně, rád,“ kdo by nechtěl.„Tak já na vás pak houknu,“ domlouváme se. Začínám se těšit na snídani. Pečivo si tu pečou ráno sami. Ty jo, to je všechno pro mě? Pouštím se do domácího rohlíčku, tří vajíček, domácí klobásky a nakonec dotlásknu i ty dva čerstvě upečené šátečky. Teda tohle se s… Číst dále »2. Přes Ještěd do Českého Dubu

1. Hrádek nad Nisou – Kryštofovo údolí

Celkem 24.12 km, nastoupáno 590 m, celkový čas 5:50:41. Mlha. A hustá. Postávám těsně po sedmé na zastávce do Prahy. Čeká mne bus, metro, bus, vlak a za necelé čtyři hoďky budu na startu dnešní etapy. „Jaké to bude putování?“ jsem lehce nervozní z cesty, jako vždycky na začátku. „Určitě fajn,“ upokojuje mne modrá obloha na Černém Mostě. Mám chvilku čas, než mi přijede žluťák z Regiobusu. V pekárně si dávám ještě plněný slaný šáteček. „Hele, už je tady,“ pozoruju bus od stolu. Usazuju se pohodlně na zarezervované sedačce, dojídám šáteček. „Kde mám čtečku?“ vyděsím se. V báglu není. Ještě… Číst dále »1. Hrádek nad Nisou – Kryštofovo údolí

Ohře je nádherná

Celkem 304.91 km, nastoupáno 3574 m, prochozený čas: 3 dny, 2 hodiny, 59 minut během prvních deseti dnů v květnu 2024. Ani se mi nechce věřit, že jsem tuhle štreku došel. Přes 300km za deset dnů v jedné řadě je můj osobní rekord. Vím, není to jako through-hiking 4270 km na PCT, ale i tak. Proč na trasu podél Ohře vyrazit? Výbavička, aneb co jsem si bral zbytečně Kudy jsem to vlastně šel? Prošlá cesta na mapy.cz Snažil jsem se jít co nejblíž Ohři. Pokud to šlo, tak raději po turistické, než po cyklo, ale často byly společné. Jídlo: Snídal jsem… Číst dále »Ohře je nádherná

10. K pramenům a domů

Celkem 11.11 km, nastoupáno 221 m, celkový čas 3:44:26. „Brzdi, brzdi,“ říkám si po ránu. Nejraději bych vyskočil už v půl sedmé na snídani. Snídaně ale ještě není a navíc mám před sebou opravdu krátkou etapu a bus z konce světa do pupku Evropy mi jede až v 14:25. V osm se konečně vydávám dolů, posnídám vajíčka (která nesolím), kafe, paštičku, džus. Balím pomalu. Nikam nespěchám. „Auf Wiedersehen, Jakob,“ loučím se na náměstí s ochráncem poutníků. Je přesně deset nula nula. Na břehu Weißenstädter See běhají školáci na čas. Jezero je to opravdu slušně velké a celé je napájené hlavně… Číst dále »10. K pramenům a domů

9. Hohenberg – Weißenstadt

Celkem 36.42 km, nastoupáno 579 m, celkový čas 8:31:56. Probouzím se po téměř jedenácti hodinách spánku. Vcelku odpočatý. Venku se kompletně vymodřilo a můj včerejší náběh na bolení hlavy odešel spolu s mraky někam zpátky do Čech. Chvilku si ještě hovím v posteli, snídaně je až od osmi. Domácí paštička nemá chybu, dávají si ji i majitelé penzionu. To mě na malých penzionech baví, když to není jen odosobněný hotel se zaměstnanci, ale stará se o něj opravdu rodina, která s vámi klidně posnídá v jedné místnosti. „Auf Wiedersehen, lieber Hohenberg,“ loučím se kolem čtvrt na deset s městečkem a… Číst dále »9. Hohenberg – Weißenstadt

8. Kynšperk – Hohenberg

Celkem 29.53 km, nastoupáno 264 m, celkový čas 6:46:09. „Tak dneska Německo,“ říkám si při snídani. Když jsem si rozmýšlel trasu, tak jedna z variant byla skončit to dneska v Chebu, jet domů a pokračovat jindy. Jsem rád, že jsem se nakonec rozhoupal k variantě „To dojdu!“ Využívám komfortu kuchyňky. Topinky s marmeládou a česnekem mi v žádném hotelu neservírovali. Zásoby z ledničky ani všechny nesním. Salámek si dávám do sendviče na sváčooběd, ale na vajíčko nebo párky už po týdnu ani nemám chuť. Asi by bylo bývalo lacinější si tady snídani nepředkupovat a jenom si skočit vedle do večerky,… Číst dále »8. Kynšperk – Hohenberg

7. Loket – Kynšperk

Celkem 27.41 km, nastoupáno 166 m, celkový čas 6:16:05. Včera jsem byl k Hotelu U Bílého koně lehce negativně naladěn, ale dnešní snídaně mu spravila renomé. Výborné poctivé klobásky a šunka (od opravdového řezníka, žádný Kostelec), čerstvá rybičková pomazánka z uzených šprotů a dokonce i tlačenka. Tu jsem si sice nevzal, ale přiloženou cibulí jsem nepohrdnul. Co mi asi nejvíc na hotelových snídaních schází je dobrá zelenina. Rajčata jsou většinou dost nedomrlá, papriku nemusím a tak zbývá okurka. Dnešní trasa není dlouhá, tak si snídani užívám a jdu si i přidat. Z hotelu padám před desátou. Je zataženo, mám na… Číst dále »7. Loket – Kynšperk