Přeskočit na obsah

Květen 2024

Ohře je nádherná

Celkem 304.91 km, nastoupáno 3574 m, prochozený čas: 3 dny, 2 hodiny, 59 minut během prvních deseti dnů v květnu 2024. Ani se mi nechce věřit, že jsem tuhle štreku došel. Přes 300km za deset dnů v jedné řadě je můj osobní rekord. Vím, není to jako through-hiking 4270 km na PCT, ale i tak. Proč na trasu podél Ohře vyrazit? Výbavička, aneb co jsem si bral zbytečně Kudy jsem to vlastně šel? Prošlá cesta na mapy.cz Snažil jsem se jít co nejblíž Ohři. Pokud to šlo, tak raději po turistické, než po cyklo, ale často byly společné. Jídlo: Snídal jsem… Číst dále »Ohře je nádherná

10. K pramenům a domů

Celkem 11.11 km, nastoupáno 221 m, celkový čas 3:44:26. „Brzdi, brzdi,“ říkám si po ránu. Nejraději bych vyskočil už v půl sedmé na snídani. Snídaně ale ještě není a navíc mám před sebou opravdu krátkou etapu a bus z konce světa do pupku Evropy mi jede až v 14:25. V osm se konečně vydávám dolů, posnídám vajíčka (která nesolím), kafe, paštičku, džus. Balím pomalu. Nikam nespěchám. „Auf Wiedersehen, Jakob,“ loučím se na náměstí s ochráncem poutníků. Je přesně deset nula nula. Na břehu Weißenstädter See běhají školáci na čas. Jezero je to opravdu slušně velké a celé je napájené hlavně… Číst dále »10. K pramenům a domů

9. Hohenberg – Weißenstadt

Celkem 36.42 km, nastoupáno 579 m, celkový čas 8:31:56. Probouzím se po téměř jedenácti hodinách spánku. Vcelku odpočatý. Venku se kompletně vymodřilo a můj včerejší náběh na bolení hlavy odešel spolu s mraky někam zpátky do Čech. Chvilku si ještě hovím v posteli, snídaně je až od osmi. Domácí paštička nemá chybu, dávají si ji i majitelé penzionu. To mě na malých penzionech baví, když to není jen odosobněný hotel se zaměstnanci, ale stará se o něj opravdu rodina, která s vámi klidně posnídá v jedné místnosti. „Auf Wiedersehen, lieber Hohenberg,“ loučím se kolem čtvrt na deset s městečkem a… Číst dále »9. Hohenberg – Weißenstadt

8. Kynšperk – Hohenberg

Celkem 29.53 km, nastoupáno 264 m, celkový čas 6:46:09. „Tak dneska Německo,“ říkám si při snídani. Když jsem si rozmýšlel trasu, tak jedna z variant byla skončit to dneska v Chebu, jet domů a pokračovat jindy. Jsem rád, že jsem se nakonec rozhoupal k variantě „To dojdu!“ Využívám komfortu kuchyňky. Topinky s marmeládou a česnekem mi v žádném hotelu neservírovali. Zásoby z ledničky ani všechny nesním. Salámek si dávám do sendviče na sváčooběd, ale na vajíčko nebo párky už po týdnu ani nemám chuť. Asi by bylo bývalo lacinější si tady snídani nepředkupovat a jenom si skočit vedle do večerky,… Číst dále »8. Kynšperk – Hohenberg

7. Loket – Kynšperk

Celkem 27.41 km, nastoupáno 166 m, celkový čas 6:16:05. Včera jsem byl k Hotelu U Bílého koně lehce negativně naladěn, ale dnešní snídaně mu spravila renomé. Výborné poctivé klobásky a šunka (od opravdového řezníka, žádný Kostelec), čerstvá rybičková pomazánka z uzených šprotů a dokonce i tlačenka. Tu jsem si sice nevzal, ale přiloženou cibulí jsem nepohrdnul. Co mi asi nejvíc na hotelových snídaních schází je dobrá zelenina. Rajčata jsou většinou dost nedomrlá, papriku nemusím a tak zbývá okurka. Dnešní trasa není dlouhá, tak si snídani užívám a jdu si i přidat. Z hotelu padám před desátou. Je zataženo, mám na… Číst dále »7. Loket – Kynšperk

6. Velichov – Loket

Celkem 34.17 km, nastoupáno 448 m, celkový čas 8:00:08. Správný den začíná dobrou snídaní. Zvlášť když venku prší. „Dáte si vajíčka nebo párek?“ ptá se paní kuchařka starostlivě. Jdu do vajíček a vyplatilo se. Jsou čerstvě usmažená, asi domácí. Chutnají úplně jinak, než klasická hotelová. „To je všechno pro mě?“ ptám se pro změnu já, když vidím co mám připraveného na stole. „Mohl bych si vzít dva rohlíčky s sebou?“ dodávám, protože je mi jasné, že tohle do sebe k snídani nenacpu i kdybych si povolil pásek na maximum. „Jen jezte, já vám kdyžtak ještě přinesu,“ odpovídá. Na doladění atmosféry… Číst dále »6. Velichov – Loket

5. Kadaň – Velichov

Celkem 36.36 km, nastoupáno 489 m, celkový čas 8:41:21. Je pošmourno. Ventusky taky hlásí přeháňky. Bundu si balím nahoru do baťohu. Kdyby náhodou. Každé ráno si říkám, že bych chtěl vyrazit před devátou. Ale většinou mi to vyjde tak na čtvrt na deset. I dneska. A to i přesto, že penzionkem ráno kolem sedmé pípá alarm. Asi místo budíku. Při snídani se paní omlouvá. Kvůli alarmu dokonce zapomněla dát na stůl hořtici. A bez ní bych párečky nesnědl. Zato mají skvělé palačinky a buchtu. Svatou bránou odcházím směr Klášterec. A taky Stráž, o které mi Jirka tvrdil, že jsou tam… Číst dále »5. Kadaň – Velichov

4. Žatec – Kadaň

Celkem 32.7 km, nastoupáno 332 m, celkový čas 8:00:46. Auta jezdící po kostkách mne budí dřív, než zakokrhá kohout. Ten totiž v Žatci vůbec nekokrhá. Díky tomu jsem ale už v 8:59 nasnídaný, sbalený, jen ještě poslední pomazání opalovákem a hurá na trasu. Je sobota, na náměstí stojí značky se zákazem parkování kvůli dnešním chmelovým slavnostem, ale jsem tu skoro sám. Žatec je místo nevyužitých příležitostí. V Berouně je každou sobotu (i středu) trh a na náměstí to žije tak, že se tam nedá zaparkovat. Když jsou Berounské Hrnčířské trhy, tak město musí dokonce organizovat jinak dopravu. Tady dneska chcípnul… Číst dále »4. Žatec – Kadaň

3. Louny – Žatec

Celkem 28 km, nastoupáno 238 m, celkový čas 6:59:37. Na Žatec vyrážím Žateckou bránou. To dá rozum. V baťohu mám nahoře bundu i nepromokavou suknici. Déšť se zatím ještě nerozhodl, jestli má spadnout dolů, ale má docela nakrajíčku. Mám před sebou docela krátkou etapu. Většinou odbočky vynechávám, ale k pomníčku výsadkářu jsem si rád zašel. Tahle skupinka měla docela smůlu. Tři v přestřelce padli, dalších šest bylo zajato a jenom dvěma se podařilo prostřílet se. Pomníček s rudou hvězdou mne zrovna nenadchnul. A navíc tam útočili komáři. Honem pryč. Jak co nejefektivněji osít pole? Je lepší volit rovnoběžné pojíždění nebo… Číst dále »3. Louny – Žatec

2. Poplze – Louny

Celkem 32 km, nastoupáno 501 m, celkový čas 7:56:23. Vstávám před sedmou, dokonce bez budíka. „Co si dát k snídani třeba… Francouzské brambory!“ Vyhodnocuji to jako skvělý nápad. Snad si tím nevytvářím nějakou závislost. Gumový rohlík od včera nabízím kachnám. Poklidit. Sbalit. Namazat se (sluníčko opět svítí, ale vítr teplotu sráží do snesitelných teplot). A hlavně nezapomenout dopsat chatový deník (tradice psaní chatového deníku se udržuje už od dědečka). Ještě se rozloučit se sousedama (včera nevěřili, že jsem přišel pěšky z Litoměřic) a jdu. Ještě v chatové osadě na mne někdo nastražil paňáka. Má snad čtyřicet políček. „To jsme si… Číst dále »2. Poplze – Louny