Přeskočit na obsah

3. Louny – Žatec

Celkem 28 km, nastoupáno 238 m, celkový čas 6:59:37.

Na Žatec vyrážím Žateckou bránou. To dá rozum. V baťohu mám nahoře bundu i nepromokavou suknici. Déšť se zatím ještě nerozhodl, jestli má spadnout dolů, ale má docela nakrajíčku.

Mám před sebou docela krátkou etapu. Většinou odbočky vynechávám, ale k pomníčku výsadkářu jsem si rád zašel. Tahle skupinka měla docela smůlu. Tři v přestřelce padli, dalších šest bylo zajato a jenom dvěma se podařilo prostřílet se.

Pomníček s rudou hvězdou mne zrovna nenadchnul. A navíc tam útočili komáři. Honem pryč.

Jak co nejefektivněji osít pole? Je lepší volit rovnoběžné pojíždění nebo začít po obvodu? Tyhle otázky jsem řešil ve Farm Simulátoru. A teď to vidím naživo. Je to mix.

Archeoskanzen Březno. Myslel jsem, že je to jen takový lapač na turisty, ale nakonec neodolám a jdu se mrknout. Zrovna čekají školní výpravu. Roztopené venkovní ohniště, bubínky, průvodci oblečení v dobovém oblečení. Než školáci přijdou, stihnou mi vysvětlit deskovku s kamínky a pokecáme i o chození pěšky. Povzbuzeni pořadem o Stezce se letos chystají do Beskyd. Nakonec to bylo moc milé setkání.

Březno. Kdysi asi bohatá ves. Velké statky, které musí být drahé opravit a tak chátrají.

Bývalý Schwarzenbergský knížecí cukrovar taky nedopadl úplně dobře. Ale co, zeleň na fasádě domů je dnes moderní. Tady šli ještě o píď dál.

„Kdopak tady ztratil kostičku z Lega?“ Asi vypadla při hraní někomu z kočárku, raději ji tam nechám být.

Umístit vchod ve výši posedu mi příjde dost originální. „Jak často se asi scházejí?“ dumám. „A nejsou tam ještě?“ ptá se paní Columbová SMSkou.

Byl nejdřív křížek a pak řopík, nebo obráceně? U posedu je to jasné. Řopíková tvořivost tu nezná mezí.

Ve Strkovicích je bývalý zámek (dnes v soukromém vlastnictví) a opravená kaplička se zvoničkou. Nezacinkám, i když mne to tedy láká.

No teda škoda, že tudy nejdu o den později. Tuhle akci bych si nemohl nechat ujít.

Co vesnice, to zámeček. Ve Stekníku je i otevřený. Na prohlídku nejdu, začínám být lehce ucaprtaný a ty mraky nevěstí nic dobrého.

Blížím se k Žatci, přibývají chmelnice. Na průmce jsme jezdili se školou drátkovat. Nahazovač si přidělal na drát háček a dlouhatananánskou tyčí ho nahodil nahoru. Píchač vzal dole druhý konec, ušmikl ho, udělal na něm smyčku a tu zapíchnul do země vedle babky. Docela makačka, hlavně to neustále ohybání se (jo, byl jsem píchač). Tady se už ale zavádí. Kolem drátku se ovine šlahounek chmele, aby se šplhal pěkně nahoru.

„No není nádhernej?“ posílám Trabanta paní Columbové. Pro Trabanty mám slabost. Děda měl nejdřív bílého Tráboše (půjčoval ho i našim, byli jsme s ním až v Bulharsku), pak zeleného. Naši měli jeden čas i svého oranžového. Když jsem si udělal řidičák, nechal mne taťka taky občas řídit. Šaltpáka vedle volantu a nutnost používat sytič při startu.

Nostalgie? Ale ne, nevrátil bych to. Zůstaň tu, milej Trabante.

„Ty si fakt šel do Žatce z Loun pěšky?“ chytá se za hlavu socha před hřbitovem. Jo a půjdu ještě dál!

Žatec na mne působí docela zvláštně. Na jednu stranu zajímavé vilky, kdysi opravené, dnes chátrající nebo úplně vybydlené domy.

Chvilku hledám vchod do Hotelu Zlatý lev. Ne, nechodí se tam přes DM drogerii, ale z boční ulice. Na starobylé recepci je mladá recepční. Doporučuje mi zajít na véču do Pivovaru U Orloje.

Jejich Sičák 12° do mne zasyčel ani nevím jak a gulášek i štrůdl v pivním těstíčku taky neměly chybu. Můj názor na Žatec se tím značně vylepšil.

Snídaně: Vajíčko, páreček, prostě hotelová snídaně v Hotelu U Radnice.

Oběd: Housky a taveňák na lavičce v Osadě Oharka.

Večeře: Pivovar U Orloje: Pikantní hovězí gulášek, jablečný štrůdl z pivního těsta a dvě jejich pivka.

Ubytování: Žatec, Hotel Zlatý lev. Měl jsem velký apartmán (na mě až zbytečně moc velký). Slušně vybavený, čistý, jen okna byla do ulice vydlážděné kostkama a auta po nich docela rachotila.

Útrata: 600 Kč jídlo, 60 EUR hotel. Hotel jsem měl přes booking a strhli mi to rovnou v Eurech.