Přeskočit na obsah

4. Žatec – Kadaň

Celkem 32.7 km, nastoupáno 332 m, celkový čas 8:00:46.

Auta jezdící po kostkách mne budí dřív, než zakokrhá kohout. Ten totiž v Žatci vůbec nekokrhá.

Díky tomu jsem ale už v 8:59 nasnídaný, sbalený, jen ještě poslední pomazání opalovákem a hurá na trasu.

Je sobota, na náměstí stojí značky se zákazem parkování kvůli dnešním chmelovým slavnostem, ale jsem tu skoro sám. Žatec je místo nevyužitých příležitostí. V Berouně je každou sobotu (i středu) trh a na náměstí to žije tak, že se tam nedá zaparkovat. Když jsou Berounské Hrnčířské trhy, tak město musí dokonce organizovat jinak dopravu. Tady dneska chcípnul pes. A prošel jeden poutník k pramenům Ohře. Třeba si mne dají do místní kroniky jako událost roku.

Svatý Václav už spěchá ze sídliště na náměstí. Tak přeci jen na těch slavnostech někdo bude.

Střed města byl sice lehce zanedbaný a nepřipadal jsem si tam úplně bezpečně, ale cyklostezku kolem Ohře mají Žatečáci pěknou.

U slunečních hodin si můžou zacvičit nejen školní dítka, ale i starší generace. To je mi fakt sympatické.

Někteří tvrďáci to neberou po cyklo, ale rovnou prostředkem řeky. Asi mají o něco víc nepromokavější boty, než já.

„Jaké skutky muselo spáchat toto zvíře, že se proměnilo ve strom?“ medituji po cestě nekonečnou chatovou osadou. „A líbí se mu život stromu?“ Třeba jo. Má aspoň výhled na řeku.

Nad Strannou je konečně kopeček. „Tamhle jsem někde šel,“ raduji se z výhledu.

Kostel Nejsvětější Trojice (poprvé zmiňovaný v roce 1361) hlídá socha. Je působivá. Mají tu asi dobrého řezbáře.

Zato pastýřovi za plotem z ostnatého drátu někdo sejmul hlavu. Jak se teď má starat o svoje ovečky?

Půl jedné, čas na sváču. Ručně vyřezávaná lavička si o to přímo říká. Navíc mne čeká cesta podél Nechranické přehrady, kdoví jak to tam bude se sezením.

„Tobogán pro obry?“ ptám se paní Columbové. „Ne, skokanský můstek pro vodní lyže,“ opravuje mne.

Dneska je ale zavřený, tak si neskočím.

Když se konečně vydrápu na druhém konci Nechranické přehrady na úroveň hladiny, ani nevidím druhý konec hráze. Má přes 3 km a v patě je široká až 800m, píšou na ceduli. Takovou nohu bych obouvat nechtěl.

Nepříjemný dlouhý úsek po silnici kolem přehrady mi řádně okoření přilehlá řepková pole. Naštěstí je sobota, lehký provoz a většina řidičů je ohleduplných. Jedna paní dokonce raději zastavila a nechala projet protijedoucí auto. Zlatá. Jestli řev od jejího spolucestujícího manžela patřil jí, nebo mně, nevím, ale pokud to náhodou čte, tak jí tímto děkuji a omlouvám se za nechtěně způsobené rodinné trable.

Konečně zas na polňačce. Sedám si do trávy a dávám si za odměnu řádně rozteklou Miňonku. S výhledem na dvě uhelné elektrárny. Prunéřov a Tušimice. Jsou to mega stavby a mají svoje osobité industriální kouzlo. Není to škoda je rušit?

S touhle mohylou si dal někdo slušnou práci. Taky bych potřeboval leckdy někde vypodložit, abych stál rovně.

Blížím se ke Kadani. Na průmce jsem pár spolužáku odsud měl. Nemluvili o ní zrovna dobře.

Dnes je to ale jinak. Opravený historický střed města, včetně hradeb. Lidi na procházce, na zmrzce, na pivku. Sobotní nálada.

Bílá radniční věž i příjemná pěší zóna. Tady někde mám mít i penzion U Karla IV. Chvilku hledám vchod. „Karle?“ snažím se volat na číslo z bookingu. Aha, klasická finta. Recepce je na baru. Že bych si tu zašel po sprše na večeři?

Obsluha je vlídná. I k cyklistům (nejspíš zde ubytovaným). Pivko, grilovaná žebra na medu a zazdím to tiramisou s rumíkem. Výdej energie musím každodenně doplňovat.

Snídaně: Hotelová snídaně v Hotelu Zlatý lev.

Oběd: Housky a taveňák na rybářské lavičce ve Vičicích.

Večeře: Chef Bistro&Grill, přímo pod penzionem U Karla IV. Žebra, pivko (Budvar, co se dá dělat), tiramisu, rumík. Dražší, ale stálo to za to.

Ubytování: Kadaň, U Karla IV. Nově zrenovovaný penzionek. Měl jsem útulný akurátní jednolůžkáč s pěknou koupelnou. Nic mi tam nescházelo.

Útrata: 900 Kč jídlo, 1000 Kč hotel. Hotel jsem měl přes booking, placeno na místě kartou.