Přeskočit na obsah

7. Loket – Kynšperk

Celkem 27.41 km, nastoupáno 166 m, celkový čas 6:16:05.

Včera jsem byl k Hotelu U Bílého koně lehce negativně naladěn, ale dnešní snídaně mu spravila renomé.

Výborné poctivé klobásky a šunka (od opravdového řezníka, žádný Kostelec), čerstvá rybičková pomazánka z uzených šprotů a dokonce i tlačenka. Tu jsem si sice nevzal, ale přiloženou cibulí jsem nepohrdnul.

Co mi asi nejvíc na hotelových snídaních schází je dobrá zelenina. Rajčata jsou většinou dost nedomrlá, papriku nemusím a tak zbývá okurka.

Dnešní trasa není dlouhá, tak si snídani užívám a jdu si i přidat.

Z hotelu padám před desátou. Je zataženo, mám na sobě protidešťovou výbavičku. Scházím po schodech z hradeb. Sekáči sekaj trávu jak o život.

Hradby si tvoří i tento hradní pán. Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi tahle stavba líbí nebo ne. Zdálky to vypadalo jako fabrika. Ale taky by to mohla být klidně prodejna super sporťáků. Nebo ateliér. Rozhoduji se. Jo, líbí se mi to, má to nápad. Ale bydlet bych v tom nechtěl.

Nejdřív někdo vyrobí místo potůčku ve svahu betonovou strouhu, aby to tam dobře teklo a když to teče až moc dobře, nasází do toho kameny, aby to zas tak dobře neteklo. Ale uznávám, že si s tím docela pohrál.

Dálniční most co se klene jako duha. Škoda, že je natřený jen na modrobílo. Sem by se víc barev určitě hodilo.

Zato ten v Sokolově je lehce klaustrofobní. Spát tady, tak se bojím, že z ložnice se mi stane koupelna.

Aha, tak už chápu, proč každou chvíli sprchne. Žádných čtyřicet dní, tady je to kontinuální.

Může být strom solitér? A můžou být čtyři stromy solitéři? Tihle rozhodně z davu vyčnívají. I když sem patří.

Suchá lavička a dokonce i stůl. Děkuji bohu všech přístřešků, že mi sem jeden shůry spustil. Už jsem měl celkem hlad.

Kdyby žil Čajkovskij tady, složil by Labutí Ó-hře místo nějakého imaginárního Ó-zera?

Elektrárna Tisová nevypadá tak impozantně jak Prunéřov nebo Tušimice. A čadí o to více. Taky už má něco za sebou. Kdyby zavřeli nejdřív tuhle, tak by mi to ani nevadilo.

„No kámo, tohle mi nedělej. Vím, že mi to v dešti nešlape tak rychle, ale že polezeš celou noc, aby sis na mne tady počíhal, jsem fakt nečekal.“

V Kynšperku vědí, že krytý most se za deště dost hodí. Aspoň můžu na chvíli vytáhnout mobil z obalu a fotit.

Pomalu stoupám ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Obdivuji nádherné vitráže.

Ubytování je přímo naproti. Od vchodu Ubytování u Páji volám majitelům. Za chvíli přichází ochotná paní majitelka. Dává mi instrukce co a jak (v ledničce mám připravené jídlo k snídani, můžu sníst klidně všechno) i pár (slovy dva) tipy na jídlo v okolí. Tedy vlastně tři, ale pizzerie má zrovna dneska zavřeno. Tak zbývá viet/thai/číno bufáč nebo česká sídlištní.

Vyklízím bágl v útulném bytečku. „Můžete si tam i zatopit!“ připomínám si instrukce k puštění radiátoru. Na sušení navlhlého prádla se to hodí.

Když vycházím na večeři, opět se rozprší. Bistro u Martina je jasná volba. Nejen, že mi jídla z Viet bister chutnají, ale navíc to mám přímo za rohem. Volím tentokrát vietnamskou klasiku Bun Bo Nam Bo. Prostředí neláká k delšímu posezení, přeci jen je to spíš bufáč na odnos. Jdu si koupit do večerky jedno pivko. Mám co dělat, abych ho dopil dřív, než usnu.

Snídaně: Hotel U Bílého koně – kvalitní nápaditá snídaně s výbornou rybičkovou pomazánkou.

Oběd: Houstičky se sýrem.

Večeře: Pálivá polévka a Bun Bo Nam Bo ve Viet Bistru u Martina.

Ubytování: Ubytování u Páji. Byteček s příslušenstvím. Pokud si člověk objedná i snídani, má k dispozici v ledničce párečky, salám, sýr, syrová vajíčka. K tomu trvanlivý tousťák, ve skleničce džem i med. Jo, taky cibuli a česnek. A určitě jsem na něco zapomněl. Pro jednoho by to bylo klidně i na večeři.

Útrata: 219 Kč jídlo, 33 EUR (826 Kč) penzion. Objednáno přes booking, strhli mi to v Eurech.