Přeskočit na obsah

Ohře je nádherná

Celkem 304.91 km, nastoupáno 3574 m, prochozený čas: 3 dny, 2 hodiny, 59 minut během prvních deseti dnů v květnu 2024.

Ani se mi nechce věřit, že jsem tuhle štreku došel. Přes 300km za deset dnů v jedné řadě je můj osobní rekord. Vím, není to jako through-hiking 4270 km na PCT, ale i tak.

  • Ohře je milá řeka, na kterou je fajn se cestou koukat. Nejsou tam žádné strmé stráně ani skalnaté úseky nad řekou, což mým obavám z výšek dost vyhovuje. Adrenalin se mi nahnal do žil jenom dvakrát, ale i v těchto chvílích to nebylo nic nebezpečného.
  • Podél celé trasy až do Chebu vede cyklostezka číslo 6 – Ohře. I za Chebem cyklo pokračuje, jen už má jiné číslo. Šel jsem hodně často po ní. Nejsou to jenom asfaltky (i když je jich tam požehnaně), ale i pohodové lesní cesty. Oproti klasickým turistickým pěšinám nejsou tolik rozježděné od lesních strojů.
  • Ohře, podobně jako jiné řeky, měla strategický význam při zakládání osad a měst. To se při putování dost hodí. Větší město, nebo aspoň vesničku s penzionkem najde člověk každých třicet kilometrů. Je i kde se dobře najíst, nakoupit jídlo a občas se pokochat památkami.
  • Šel jsem s malým baťůžkem (Montane Trailblazer LT 28) po penzionkách. Nepotřeboval jsem stan, spacák ani karimatku. Tím ale bylo těžší vytvarovat baťoh tak, aby dobře seděl na zádech a nebyla z něj jedna velká koule. Pomohlo dávat dolů dózu s jídlem a podél zad čtečku. Jo, tu sebou klíďo píďo budu tahat, ať mám večer co číst. Byť jenom těch pár minut, než tělo udělá kompletní shut-down.
  • Měl jsem muesli na dvě snídaně. Na tuhle trasu by stačila jenom jedna nouzovka. Po cestě se dalo kdekoliv cokoliv přikoupit. Podobně jsem zbytečně tahal chlebíkové krekry. Vyhodil jsem je v DE před dlouhou trasou.
  • Miňonky jsou fajn na jednodenní výlet (je to pro mě extra motivátor), ale po několika dnech v teplém počasí se přetaví na drť s rozpitou čokoládou. Chuť to má pořád stejně dobrou, ale prstíčkama se to fakt blbě jí. Přešel jsem na muesli tyčky. Bez čokošky.
  • Tři půllitrové láhve s vodou mi většinou stačily. Nesmím se bát z nich upíjet. Je lepší se dopít klidně hoďku, dvě před cílem, než zbytečně žíznit a donést na penzion flašku vody.
  • Filtr jsem nesl úplně zbytečně. Pokud nejdu pod širák, tak nemá cenu ho brát.
  • Oblečení jsem měl většinou na sobě. V baťohu náhradní tričko, trencle a dvoje ponožky, abych se měl večer do čeho převléknout, když mi jela pračka se sušičkou.
  • Spodek od rozepínacích kalhot jsem měl celou dobu v báglu. Chodí se mi dobře v kraťasech a naštěstí jsem nenarazil na kopřivové antirevmatické louky. Tam by asi připínal.
  • Vzal jsem si i teplé oblečení – tričko s dlouhým rukávem, Merino nákrčník, čepičku a legíny. Tričko jsem použil jenom jednou, do hospody. Bylo docela teplo a tím, jak jsem nespal ve stanu, tak mi bylo teplo i v noci.
  • Nepromokavá bunda Montane Minimus Lite i suknice Etalon se mi tentokrát setsakra hodila. Jen to chce, aby byly co nejvíc navrchu. V bundě jsem občas chodil i při chladnějším počasí. Klobouček se hodil jak do tepla, tak v chladnu. Drží docela slušně i ve větru. Ale strach o něj mám, ne že ne.
  • Teoreticky bych s sebou nemusel brát Powerbanku, ale je to pro mne jistota, že i kdybych se přes den někde komplet vybil, tak ji můžu vytáhnout a zas mám mapu a spojení se světem. Hodinky i telefon mi vydrží makat celý den, nabíjím přes noc. Tahám i malou čelovku. Hodí se i v penzionku, když není nablízku lampička.
  • Kartáček, pasta, ručníček a pod. Měl jsem i zbytek toaleťáku a lopatku na zahrabání hovínka, ale naštěstí jsem nic venku nepotřeboval. Nebral jsem si šňůru na prádlo, na sušení přeprané trojkombinace stačily ramínka v penzionech.
  • Lékárničku mám malou a podobně jako loni mám v kapse při ruce Fenistil, soupravičku na klíšťata, tyčinku na rty a malý opalovací krém. Beru i velké balení (Nivea, 30) a mažu se každé ráno. Ať už je sluníčko, nebo prší. Přes den by se mi už mazat nechtělo, znám se.
  • Boty Altra LonePeak mám ty nepromokavé. Už se v nich opět začínají dělat větrací dírky, ale na ranní rosu jsou pořád OK. Mám i návleky, bez kterých nedám ani ránu. Žádné vyklepávání kamínků z boty každé dva kilometry.
  • Dobrou náladu si cpu všude možně. Do kapes u kalhot, do báglu, někdy i pod čepici. Občas dojde. Večerní dobré jídlo (nebo i jen představa na něj) dost pomáhá. A taky se dobře vyspat. A když je nejhůř, tak slupnu oranžový tic-tac. Ten nosím v kapse na popruhu.

Snažil jsem se jít co nejblíž Ohři. Pokud to šlo, tak raději po turistické, než po cyklo, ale často byly společné.

Jídlo: Snídal jsem většinou v penzionkách, k obědu jen něco studeného od snídaně a dopucnul jsem se nějakou dobrou véčou. Byla to taková gastroturistika. Rozhodně jsem nešetřil.

Celkem mne výprava k pramenům Ohře stála:

  • 1300 Kč za dopravu
  • 4280 Kč + 88 EUR za jídlo
  • 4370 Kč + 200 EUR ubytování.

Není to zrovna málo. Ale stálo to za to, jak říká pan Lékárník v Dobytí severního pólu.