Přeskočit na obsah

3. Český Dub – Bakov nad Jizerou

Celkem 35.06 km, nastoupáno 617 m, celkový čas 8:23:20.

Dneska mne čeká docela štreka. Vstávám před sedmou, odpočatý, skáknu si do konzumu pro pár koláčků + housky k snídani a sváčoobědu.

V 8:40 už jsem sbalený (rekordní čas). Déšť se odsunul někam do studených krajin. Mažu se a hurá ven.

V lese jsem někde v kopci minul odbočku. Svatý Jan mne přivolává zpět. Dík, tuhle značku už jsem nepřehlédnul.

Louka, les. Nikde nikdo. Dokonce ani mušky mne tu neprovází.

„Svatý Jakube?“ mávám na kostel v Letařovicích. Před branou je i schránka s razítkem. A hřbitov za branou. A taky pán, co tu seká trávu. Nebudu rušit.

Posílám paní Columbové kytičku z cest. Dneska mi přijde všechno úžasně fotogenické. Po včerejším opláchnutí jakoby celá příroda ožila.

Většinou chodím raději v lese, ale zdejší louky mají taky něco do sebe. Fouká i příjemný větřík.

Za Letařovicemi jdu spokojeně po modré. Než mi dojde, že jsem měl někde odbočit po zelené. Vracím se tak kilometr a půl. Ta odbočka do stráně fakt nebyla skoro vidět. I s mapou na mobilu se mi to špatně trefovalo. Budu si na to muset dát větší bacha. Ať si to dneska zbytečně moc neprodlužuju. Na druhou stranu mi to perfektně šlape, tak pár metrů navíc neva.

Údolí Mohelky. Stín. Po delší době samoty potkávám i člověka. A taky komáry. O ty jsem zrovna nestál.

Není Mohelnice, jako Mohelnice. V té nad Jizerou si sedám na lavičce u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Čas oběda. A odvětrání ponožek. Nechávám je proschnout v uctivé vzdálenosti.

„Hele, co to po mně tady leze?“ scvrnkávám klíště z nohy. A ještě jedno. Třetí mrcha je už zakouslá. Ale vyndat jde raz dva. Operace úspěšná, dalšího příživníka už na sobě nemám.

Sluníčko začíná připalovat. Taky bych se pod něco schoval. Vezmete mne k sobě, holky?

Český ráj to na pohled. Tam jsem dlouho nebyl. Před ním je letiště Mnichovo Hradiště (LKMH). To znám. Lítal jsem tam docela často. Ve Flight Simulátoru.

Mnichovo Hradiště. Zámek je pěkně opravený, kapucínský klášter to ještě čeká. Renovuje ho FOKUS, neziskovka pro lidi s dlouhodobým vážným duševním onemocněním. Přeju jim hodně štěstí, bude na tom určitě spoustu práce.

V zahradě u kostela svatého Jakuba si na chvilku sedám do stínu. Dopíjím se. Díky, Jakube.

Červená vede nejdřív po fajn cestičce Lesoparkem nad Jizerou, ale za mostem natvrdo po frekventované silnici. Opravuje se most na hlavní silnici na Mnichovo Hradiště a objížďka vede asi tudy. Kdybych to byl býval uměl odhadnout, mohl jsem to vzít raději podél Jizery a pak po cyklo.

Rád bych si pokecal s místním maníkem, ale vesnice je odpoledne úplně vylidněná. Asi je o ně zájem.

V lese podél Rokytky je k pozorování spousta zvířátek. A taky lesních příšerek. Těm bych ale hůlky nepůjčil.

Bakov nad Jizerou. Městečko s pěkným náměstím a nulovou možností se ubytovat. Naštěstí je odsud dobré spojení do Mladé Boleslavi. I zpět zítra ráno. Na BUS čekám jenom deset minutek. Funguje tu PID lítačka v mobilu. Geniální.

Residence Morris v Mladé Boleslavi je jiný level, než včerejší Apartmán Anna. Minimalisticky čistý design, prostorné pokoje, velká sprcha. Šifrovačku s dvěma kódy pro troje dveře jsem naštěstí rozlousknul. Honem sprcha a vyrazit ven na jídlo. Hlavně si vzít mobil s kódama, jinak bych se nedostal zpátky.

Na místním Staromáku to žije. Vodní ráj. Zmáčené děti probíhají pod vodotrysky. Dokonce tu dneska hraje i jazzová kapela.

„Ta kachna bude chvilku trvat, nedáte si ještě nějaký předkrm, nebo polévku?“ upozorňuje mne paní servírka při objednávání.

„Ani ne, děkuji,“ bráním se a objednávám si místo toho Plzeň. Ale pak vidím, co nesou na sousední stůl. Česnečka! A jak voní.

„Prosím Vás, můžu si přeci jen objednat tu polévku?“ rozhoduji se během mikrosekund. Jsem agilní. A snědl jsem to všechno. Těch dnešních třicet pět kilometrů si to zasloužilo. Dezert si ale nedám.

„Baangg,“ zatmí se mi před očima, když se koukám při chůzi do mapy na mobilu. Blbec. Jako já. Narazila do mne značka. Brejle jsou šejdrem, nožička vypadá, jako by taky ušla třicet pět kilometrů. Na hlavě mi okuláre moc nedrží a jak jsou lehce vyosené, tak se mi přes multifokály špatně zaostřuje.

Na pokoji to zkouším lžičkou a příborákem narovnat (proč tu nemají pořádné kleštičky?). Ne, tudy cesta nevede. „Ještě to zlomíš,“ nadávám si v duchu.

Ale mají tu u autobusáku Grandoptical. Zítra otevírá už v osm. Měním ranní plány, prostě se tam cestou do Bakova stavím. Usínám se sluncem v duši i za oknem. To půjde.

Snídaně: Skočil jsem si do pekárny a do sámošky.

Oběd: Housky se šunkou.

Večeře: Restaurace Jihočeská Hostěnice. Vynikající česnečka, kachna se zelím a dobře chlazená Plzeň. Umí ji načepovat stejně dobře, jako jsem se to naučil já.

Ubytování: Residence Morris v Mladé Boleslavi. Designovka, účelné vybavení, online checkin kdykoliv. Jen kleštičky na opravu brýlí mi tam chyběly.

Útrata: 623 Kč za jídlo, 60.56 EUR za ubytko (asi by šlo platit i v Kč, ale nějak se mi to hodilo do EUR) a 30 Kč BUS.