Přeskočit na obsah

5. Benátky – Jenštejn

Celkem 30.25 km, nastoupáno 240 m, celkový čas 6:46:05.

Dneska chci dojít někam blízko k Praze, odkud už jezdí MHDčko. V merku mám Vinoř.

Z hotelu se vykopám docela brzy, už v půl deváté. Poslední den putování mne vždycky žene nějaká zázračné energie. To jak se těším domů.

Sluníčko vypaluje už od rána. I to obilí se z toho zbláznilo. Je konec května a už je žluté.

Jedna z mála ruin po cestě. V pohraničí jich bylo víc. Tahle má krásný průhled oknem až do nebe.

Kostel sv. Jakuba v Předměřicích hlídá obezřetný jezevčík. Počká, až projdu a pak začne zuřivě štěkat. Ponechávám dekorum a v klidu odcházím. Ubránil ho.

Dneska mám pocit, že šlapu dost pomalu. Úsek po silnici ze Sojovic do Podbrah mi příjde nekonečný. Přitom to je jen něco přes kiláček. Tedy kdybych nezapomněl přejít z modré na zelenou. Tím jsem si to o další kiláček po vesnici prodloužil.

V lese zas ožívám. Tolik borovic jsem za cestu nepotkal. A je tu příjemný stín.

„Bóooleslav, Bóooleslav, překrásné město,“ snažím se nabudit atmosféru. Ale nevím, jestli se zpívá o Mladé, nebo o Staré. Mně se víc líbila Mladá.

V místní škole si ale nezpívají lidovky. Paní učitelka se dunivými akordy na piáno snaží rozezpívat třídu: „Nonstop, já chci žít nonstop, …“

Totáčová halekačka z Diskopříběhu děckám zdá se nic neříká. Ani se jim nedivím, tahle písnička mně vždycky dost lezla na nervy.

Když už je chce pančitelka učit disco songy z té doby, proč nesáhne třeba po Summer Nights z Pomády? Punková verze od Tří Sester by na tuty zabrala i na teenagery.

Summer Nights/Day, cover v češtině od Tří Sester

Tak tady ho zabili, Václava. Spunktoval to jeho mladší brácha, Boleslav. Inu, rodina. Základ státu.

Jeho babičku Ludmilu zas nechala uškrtit jeho matka Drahomíra. Závojem. Být Přemyslovcem v té době muselo být dost vo hubu.

Zajímavé jsou nejistoty kolem datumu vraždy. Ví se, že to bylo 28. září, jenom není podle wikipedie jisté jakého roku. 929 nebo 935? Dává smysl se v dějáku učit letopočty, když se ani historici nedokážou shodnout?

Dlouhý most přes Labe a hopsa hejsa, jsem v Brandejse. Je kolem půl druhé a už nějakou dobu mi škrundá v břiše. Hodila by se mi lavička ve stínu. Na té pod zámkem sedí alkáč s pivkem. Jdu dál.

Ani u kostela Obrácení svatého Pavla není pro unavené poutníky lavička. „Co mám dělat, Pavle?“ zkouším si to s mým jmenovcem vyříkat. Naznačuje, že mám jít dál. Tak uvidíme.

V úzké uličce za katovnou zdravím paní s dvěma dětmi. Dělám to ze zvyku, když jdu míň obydlenou částí.

„Mami a proč tě ten pán zdravil?“ ptá se holčička. Odpověď neslyším. Počkat, nebyla to Lenka, které jsem mentoroval projekt na Czechitas? Nebyla ona z Brandejsa? Než si to stačím rozmyslet, jsou za zatáčkou.

Pravděpodobnost, že se v cizím městě potkám s někým známým je fakt malá. Kdybych se nezdržel u svatého Pavla, tak se nepotkáme. Náhoda?

Jsem odměněn lavičkou. Ve stínu. Dojídám se, dopíjím, suším propocené ponožky.

Začínají se honit mraky. Podle ventusky jdu směrem do bouřky. Podle nebe taky.

„Třeba se mi to vyhne,“ utěšuju se v Dřevčicích. Mohl bych tu sice nasednout na MHD, ale nebudu stahovat trencle před brodem.

Nevyhlo. Někdo nahoře to před Jenštejnem pouští plným proudem a ještě do toho metá hromy blesky. Utíkám se schovat na zastávku BUSu.

„Nevíte, jestli to odsud jezdí do Prahy?“ ptám se zmoklého spolučekatele. Vytahuje mobil: „Za devět minut.“

Slavnostně si vyhlašuju konec dnešní etapy. Ušel jsem přes třicet kiláčků, jsem na MHDčku a podle ventusky to vypadá na delší slejvák.

Navíc paní Columbová hlásí chlebíčky na uvítanou v ledničce. Není, co řešit. Zbytek k Jakubovi do Prahy dojdu někdy příští týden.

Jo, a v Akci ❤️ jsme to nakonec poslední květnový den překulili na 1 547 km. Misson complete. Jsme super tým.

Snídaně: Vajíčka, párek, sýr, rajče. Fajn hotelová snídaně.

Oběd: Housky se sýrem.

Večeře: Doma. Chlebíčky od paní Columbové nic jen tak nepředčí.

Útrata: 80 Kč doprava (v apce Lítačka se dá koupit lístek přes několik zón až k nám) .