31.12.2024
V první půlce roku jsem si dal dvě dálkové trasy – K pramenům Ohře a Svatojakubskou Žitavskou a vypadalo to, že překonám loňský rekord. Od června ale začaly vedra. Sluníčko se do toho opřelo plnou silou a nepřestalo přes celé léto. Měli jsme nejteplejších dvanáct měsíců, které kdy naše planeta zažila od počátku měření. No jo, ale kdo se v tom parnu má trápit chozením po venku?
No já přece. Jenom jsem nedával žádné dálkové trasy. Z vedra mi rašila vyrážka na nohách a tak jsem zbytek do dvou tisíc kilometrů poctivě odchodil ve stínu stromů po blízkém okolí.
A docela jsem si to užil. Taková cesta pro chleba do Lidlu je v podzimním západu slunce fajn romanťárna.
Zašel jsem občas i k Berounce nebo do lesa kolem Máminky. Jen nevím, proč mi paní Columbová zakázala sbírat houby. Vždyť jsou tak pěkně barevné.
Co jsem se o sobě letos dozvěděl?
- Květnová Akce ❤️ mne vyprovokovala ke dvěma dálkovým trasám. Nevím, jestli bych se jinak odhodlal. Ale řekli jsme si jako rodinný tým, že zkusíme překonat za květen 1500km a podařilo se to.
- Poprvé v životě jsem šel 10 dnů za sebou a zvládnul jsem za deset dnů 300km. Pravda, cestou k pramenům Ohře nebyly žádné dechberoucí celodenní stoupáčky, ale obvyklé denní penzum přes 30km taky není úplná oddychovka.
- Baví mne chodit s přespáváním po penzionech. Sprcha, postel, hospoda nablízku a občas i snídaně. Jsem prostě paďour.
- Mít cíl je sice fajn, ale místo honění se za kilometry si chci moje putování prostě užít.
- Houby umím. Vyfotit.
A co podniknu příští rok?
To je zatím v mlze.